Dosud scházely si mezinárodní sjezdy každý rok, ale na r. 1870 určený pátý sjezd se již nesešel. Válka německo-francouzská zastavila činnost i na poli vědeckém. Došlo k němu až v říjnu r. 1871 v Bologni v Italii. Němci, kteří se dříve sjezdů těchto dosti horlivě účastnili, počali se jich vzdalovati, jednak proto, že zatím nově utvořená německá anthropologická společnost pořádala podobné sjezdy v hlavních městech německých, jednak též pod vlivem napjetí a záští, které bylo vyvoláno mezi Francouzi a Němci válkou. Mělyť sjezdy vždy a mají až dosud na venek ráz čistě francouzský. Nicméně se bo-lognský sjezd dobře vydařil. Předsedal mu člen staré šlechty italské a výborný archaeolog hrabě G. Gozzadini; zvláštního lesku nabyl i tím, že se některých jeho jednání a zejména exkurse na slavné pohřebiště marzabottské súčastnil i následník trůnu, nynější král Humbert. Starožitnostmi italskými doby kamenné zabývali se Ničolucci, Ponzi, Capellius, pozdějšími z dob kovových Desor, Worsaae z cizích a řada italských archaeologů. Hrabě G. Wurmbrandt vykládal o kolových stavbách zemí rakouských a o rozšíření jadeitu. Hlavním předmětem jednání i výletů bylo více terramar, hlavně montalská, pohřebiště z první doby železné u Villanovy a Marzabotta v divokém údolí Rena a nálezy hrobů certosských, staré to nekropole etruského města Felsiny.

Šestý sjezd konal se roku 1872 v Brusellu za přítomnosti krále a předsednictví ďOmalia ďHalloy. Dupont podal přehled diluvialních nálezů belgických, k čemuž přistoupi'a návštěva pověstných jeskyň v údolí řeky Lessy, dílen pazourkových v Mesvinu a Spiennes Tento sjezd je mimo jiné důležit i pokračováním v rozpravách o třetihorním člověku thenayském. Několikačlenná komisse uznala většinou hlasův úlomky předložené Bourgeoisem za umělé. Tu také poprvé vyložil a odůvodnil Mortillet svoji známou klassifikaci doby kamenné na 5 dob, neolith v to čítajíc. Na konci ventilována otázka o původu dolmenů za ostré kontroversy mezi generálem Faidherbem a Worsaaem a podporované s obou stran druhými účastníky kongressu.

Sedmý sjezd sešel se ve Štokholmě roku 1871. Jednání týkalo se především starožitností skandinavských. H. Hildebrand podal celkové resumé, Nilsson, Montelius, Worsaae a jiní mluvili o době kamenné, Hildebrand a Mortilltt o dolmenech v Evropě, opět jiní o obchodu s jantarem na severu, Worsaae o době bronzové a železné v Dánsku, Chautie, Bertrand, Cazalis de Fondouce, Desor o téže době v ostatní Evropě atd. atd. Výlety byly podniknuty k mohylám u Upsaly a na ostrově Bjorko.

Osmý sjezd v Peštir. 1876 odbývaný byl jedním z nejokázalejších. Účastníci byii vítáni a hostěni s okázalostí v pravdě rytířskou. Slavnosti a bankety střídaly se neustále se schůzemi vědě věnovanými. President Komer zahájil sjezd důkladným přehledem dosavadních prací uherských, hr. Wurni-brandt vykládal o diluvialním člověku v Rakousku, Broca četl důležitý traktát o předhistorické trepauaci lebek, Pulszky, Evaus, Worsaae jednali o uherské době měděné a bronzové, Bataillard o cigánech atd. Exkurse se konaly na pohřebiště ve Valko, Hatvanu a Erdu.

Stejně skvělý byl devátý sjezd v Lissaboně r. 1876. Sami králové don Luiz a don. Fernando súčastnili se jednání, jež se opět po výtce týkalo archaéologie domácí, hlavně ložisk třetihorních pazourků u Otty na Taju, a velmi zajímavého kjökkemnöddingu mugemského. Po té uplynula dlouhá řada let, aniž by během jich nějaký sjezd se byl odbýval. Příčiny nejsou nám dobře známy. Teprve po 10 letech ustanoveno pořádati nový sjezd v Paříži roku 1889 po čas světové výstavy, jenž však nedostihl žádného z předešlých. Přednášek byla spousta, ale nevalně vynikajících. Nemýlíme se asi, soudíme-li, že působily k tomu i spory, z valné části osobní, které po smrti Brocově vypukly a dosud trvají ve středisku pařížské anthropologické společnosti.

Tím větší naděje kladly se v letošní sjezd moskevský; zejména Francouzové beze vší pochyby vlivem poměrů politických ustanovili se obeslati ho v počtu co největším. Dříve však než podáme stručný přehled jednání mo-

7*