XXIII. sjezd německé anthropologické společnosti v Ulmu r. 1892. Sjezd konal se zde podruhé na virtemberském území, neboť za místo 3. sjezdu byl vyvolen Stuttgart. — Z výletů zajímala nejvíce návštěva diluvialní stanice a pozdější stavby kolové na pramenech řeky Schussenu. Jest to jediná stavba kolová, kde zachováno jest celé plateau a na něm základy osmi dřevěných chýší v podobě obdélníků. Chýše skládala se ze dvou místností dveřmi spojených, komnaty a kuchyně. Tato mela východ ven a uvnitř kameny vyložený krb. Štěrby stěn a podlahy jsou zadělány pevným hliněným tmelem. Mezi množstvím výrobků nenašlo se nic, co by se vztahovalo k rybářství — bylať to stavba vystavěná v rašeliništi.

Přednášky týkaly se především diluviálních nálezů, hlavně jeskyň jiho-německých v údolí řeky Lony (Bockstein, Fohlenhaus, Salzbilhel), ostatní před-historické doby byly mnohem méně předmětem úvah. Major baron Troltsch podal krásný přehled předhistorie Švábska a zároveň sdělil dosavadní výsledky komisse, která byla vládou svolána k zhotovení archaeologické mapy země. Dr. Heger předložil otazník vídeňské anthropologické společnosti určený k studiu lidových příbytků. Prof. J. Ran ke podal přehled pokroku, který anthropologie učinila v roce minulém, při čemž byl s všeobecnou pochvalou přijat návrh na zřízení národního musea německého pro-starožitnosti a lidovědu v Berlíně, poněvadž musea v Mohuči a Norimberku, která na podobná postavení aspirovala, nemají ani popularity ani dost prostředků býti podobným ústředním museem Němectva. Prachistorická sbírka nacházející se v Berlíně dosud v národopisném museu bude oddělena, při-, pojena nynějšímu museu „fůr Volkstrachten", a tvořiti tak základ musea nového. Hlavním podnětem jeho zařízení je hrozící roztříštění sbírek po menších museích.

Dr. B o a s referoval o aiithropologických pracích v severní Americe, které se těší nevšední podpoře státu. Dosud však není s dostatek vyškolených sil, Dr. Waldeyer o anatomii tvrdého patra, dr. Eanke o svém novém nástroji kraniometrickém a o anthropologii Melanesanů, u nichž našel mnoho příbuzného s plemenem negritským. Jednu z nejzajímavějších částí jednání sjezdového tvořila přednáška Holderova o pravosti lebky cannstattské. Vyslovil se právě jako dříve již d'A c y určitě proti jejímu diluvialnímu stáří. S ním souhlasili O. Fraas, Kollmann, Virchow, kteří všichni více méně určitě vystoupili proti existenci diluvialní rasy „cannstattské" neboli ..ne-anderthalské". Zajímavý byl též výklad dra. Luschana o anthropologii židů a Semitů vůbec, k čemuž připojili poznámky E. Virchow a M. Alsberg, a Kollmannova přednáška o otázce arijské, v níž pojednal o anthropologickém poměru ras evropských a indických. Nositelem kultury nebyli ani dlouholebci ani krátkolebci evropští. Kultura přišla obchodními styky z Asie. Z Indie však naše plemena nepocházejí.

Kwartalnik historyczny, organ Towarzystwahistorycznego, založony przez X. Liskego, pod redakcya, Oswalda Balzera, ve Lvově, 1892, III. V nově vydaném sešito podává J. Bilczewski pěknou studii o prvních dobách křesťanství, o M. Aeiliovi Glabríonovi. F. Bas ti, Ostatnia ksigžna mazowiecka. T. Korzon, Nowa ksiežka o Koliszczyžnie M. Weh r-mann, Studenci Polacy v Pedagogium szczeeiňskiem 1576-—1665. AI. C z o-lowski otiskuje, kulturně - historicky zajímavou „Relacyi o obleženiu miasta Lwowa przez Bohdana Chmielnickiego 1648 roku." F. Boste1 uveřejnil zprávy z roku 1524 o poplatku v naturaliích, který platily osady, když král přijížděl do jejich krajiny Coves, sýr, máslo, vejce, kohouty a pod). Redakce, uznávajíc právem důležitost toho, aby čtenářstvo bylo seznamováno s nejnovějšími zjevy z oboru historického studia, věnuje mnoho místa četným referátům. Z nich uvádíme refer. G. Ossowského o práci T ad. Dowgirda, Wiadomość