ložića vydala v Bělehradě „Kraljević Marko u národním pesmama". Téhož roku vydán byl v Zadru spis „Kraljević Marko, Starinske pjesme . . .". Roku 1878 v Novém Sadě vydal Al. Sandič „Kraljevic Marko u slikoma" (2. vyd. 1886), v Pancevě vydán roku 1879 a roku 1881 podruhé „Kraljovic Marko u národním pesmama". V r. 1880 vydal Filipovič knihu, o jejímž 2. vyd. tuto referujeme. Kniha F. i v tomto vydání není systematicky spořádána methodou vědeckou. Srovnáváme-li texty písní tu otištěných s textem v časopisech, odkud čerpal, vysvítá, že nepřetiskoval jich věrně. Prameny nejsou pečlivě citovány a tím ten, kdo chce pracovati na základě knihy F., může býti uveden v nemilá nedopatření. Dlužno citaci F. stále kontrollovati. Budou-li při 3. vydání kriticky texty vydány a srovnány systematicky podle jednotlivých motivů, nabude kniha důležitosti pro studium vědecké.

Warszawa.

svazek

1892, cena 3 ruble. Sborník letošní věnován je památce Po-tebnjově. V čele knihy umístěn obraz ctihodné, vlídné tváře zesnulého professora university charkovské. Otištěny pak řeči pohřební, soustrastné telegramy a řada nekrologův o Potebnjovi v slovanských listech i cizích. Mezi nimi (na str. 10) otištěn po česku také Sumcovův nekrolog z našeho sborníku (I. 314). Vedle zprávy sekretáře spolku historicko-filologického Sumcova o činnosti téhož družstva v roce 1891—1892 podána zpráva o charkovském historickém archivu (od prof. D. J. Bagaljeja a kand. Plochinského). N. Bakaj zkoumá kolonizace v Ukrajině (gub. poltavské a černigovské) ve věku XV. a XVI. M. Plo-chinskij líčí zajímavě hospodářství hejtmana Mazepy na základě archivních dokladů. P. V. Ivanov otiskuje studii o bájeslovné bytosti ruské dolje. (Srv. o ní v Machalově „Nákresu slovanského bájesloví", str. 81—82). Podle jeho výzkumů popisují zkazky lidové dolju jako duši předkův, jako ochránce (tu výklad o Štěstí — Dolje a škodlivé Nedolje), jakožto duši člověka. V článku otištěny zkazky lidu ruského, posud nikde neuveřejněné. E u s o v podává listiny, týkající se klášterů gustynského a mgarského a A. S. Lebedév nové příspěvky k dějinám klášterů kurského, znamenského, bělogradského a nikolajsvského. Ti. S u m c o v napsal k čtyřicetiletému jubileu akademika M. J. Suchomlinova) příležitostnou úvahu o jeho literární činnosti. Úvodem ke sbírce zaříkadel ruského lidu sestavil S u m c o v pěkný bibliografický přehled literatury o zaříkadlech. (Stať byla vydána také zvláště. Viz referát v Č- L. I. str. 612.) Řadu zajímavých lekovadel a zažehnavacíeh formulí (nemocí rozmanitých, při získání lásky, žehnání zbraně) otiskuje Korolenko, Linda a Lju-b i c k i j ; sbírky M. Gavrilova a J. Semencové dodány od P. S. J e-fimenka. Lidové formule ruské shodují se místy doslova se zaříkadly lidu českého, místy úzce jsou příbuzné. Na konec A. Děrevickij sebral k statím předchozím literaturu o zažehnavacích a zaklínačích formulích starořeckých.

Strausz Ad. Bolgár népköltési gyüjtemény (Sborník národních písní bulharských) s bulharskou předmluvou dra. I. D. Š i š m a u o v a, Buda-pest, 1892, 2 díly, XVI + 334 a 393 stran, 6 zl. Z bulharského Sborníka, vydávaného ministerstvem osvěty a pečlivě redigovaného od dra I. Šišmanova (srv. C. L. II. str, 88) přeložil Strausz do maďarského jazyka velikou řadu písní. Po předmluvě jmenovaného redaktora Sborníku bulharského na str. 1—151 podává vydavatel obšírnou studii o lidové jjoesii bulharské, přehled sbírek písní