dílo nadepsáno jen „Starožitnosti jižního Ruska" *) Skládá se ze čtyř dílů. První se zahývá řeckými památkami jižní Rusi, druhý starožitnostmi skytho - sarmatskými, třetí starožitnostmi z doby velkého stěhování národů a čtvrtý jest věnován starokřesťanským památkám Kijeva, Krimu a Kavkazu. Pokusíme se nastíniti v následujících řádkách pokud možno stručně obsah všech dílů. Ale již napřed musíme doznati, že obsah takový podávati jest věc dosti těžká, nejen pro velké bohatství materiálu, který je tu snesen a detaily přeplněn, nýbrž i pro překvapující nepřehlednost, ba často přímo zmatenost, s jakou Jatka byla od spisovatelů podána. Ruské knihy obyčejně nevynikají přehledností, ale toto dílo zase v tom nad jiné vyniká. V celém dílu nenajdeme obsahu, indexu nebo cosi podobného, ba celý díl není ani na kapitoly, ani na větší odstavce rozdělen, od počátku až do konce není přestávky. A často se stává, že teprve když přečteme několik řádek nového odstavce, s údivem pozorujeme, že se začíná jednat o něčem zcela novém, než bylo to, co obsahovaly řádky předešlé. Všechno to velice znepříjemňuje čtení tohoto díla, nehledá ani k různým skokům a zase návratům v pásmu myšlének a obsahu. Tato velká chyba zevnější stránky „Ruských starožitností" nezatemůuje však jejich velkou cenu vnitřní.

Dílo samo počíná, jak jsme již napřed pověděli, líčením starožitností řeckých, nacházejících se na březích černomořských. Pro přehled zde podaný bylo svědomitě použito prací Duboise de Montpéreux, Dubruxa, Liucenka, Grossa, hlavně monumentálního díla Stephaniova. Řecké památky nacházejí se ponejvíce na místech, kde se rozkládaly řecké kolonie. Před Řeky ovšem již Foeničané tu obchodovali, z Řeků nejvíce Miléřané. Miléfaué založili řadu kolonií, z nichž nejznamenitější byly Pantikapiia (uyn. Kerč) a Olbia u vtoku Hypanidu. První město bylo nejen bohaté (byl to především obchod s obilím do Athén, který je povznesl), ale bylo i politicky důležitým, stavši se středem samostatného království bosporského. Zbytky jeho akropole našly se na hoře Mithri-datově n Kerče. Po Olbii nezbylo te'méř ani památky, neboť město toto bylo vícekráte krutě zpustošeno. A co se našlo, jest ceny nevelké. Nejvíce řeckých památek nachází se na pobřeží černého moře v řeckých hrobech. Ale i jejich větší část byla již dříve vyloupena, vždyť již Janované pátrali zde po pokladech. Zachovaly se proto do novější doby a vědecky zužity byly jen některé hroby na Bosporu, polouostrovu tamanském, hlavně v okolí Kerče, které náležejí době od 5. st. př. Kr. do 2. st. po Kr. Hroby ty představují se nám nejčastěji jako mohyly nasypané (někdy i na podezdívce z kvádrů) nad sklepem, buď jediuým jednoduchým, nebo sklepem s postranními menšími komorami. Později se stavěly také komory s přečnívkovým klenutím zcela obdobné kupolovitým hrobům mykénským, anebo se do strání vrchů vybJubovaly katakomby slohu římského. Katakomby nacházejí se nejhojněji u Kerče, na příklad v severním svahu Mithridata, iindo jsou řídké. Mrtví leží ve výklencích ve zdi, stěny bývají pokryty freskami, představujícími výjevy z domácího života barbarů, milodary jsou rozestaveny po podlaze komory. Ve všech těchto druzích hrobů nacházíme především kostry, ač se vyskytují i těla spálená. Milodary jsou práce řecké, ale leckdy s vlivy barbarskými. Zejména bohaté zlaté šperky jsou tu význačné; převládá práce flligránová, kuličková i aitková. Na hlavách koster bývají věnce ze zlatých listí, u mužů také přílby. Nejvíce šperků mají hroby ženské. Charakteristické jest pošívání rouch sty zlatých ozdobných plíšků, což jeví patrně vliv východní. V carském museu v Eremitáži chová se jich nyní na 10.000. Keramika ukazuje nám nejčastěji vásy typu attického, a to přímé athénské importy, v hrobech pozdější doby vidíme i slohy jiné, jako t. zv. nádoby aretské, ozdobené emailovanými reliéfy a pod. Skleněné