nádoby počaly se tu hotovit teprve za doby úpadku keramiky. Jsou to ponejvíce malé, pestře zbarvené lahvičky na voňavky (millefiori). — Jiných památek se zachovalo málo, zejména z monumentálního sochařství téměř nic, a co se našlo, náleží dobám úpadku. Za to mince řecké, římské a mince králů bosporských jsou hojny. —

Druhý díl „Ruských starožitností" věnován je starožitnostem skythsko-sarmatským a počíná obšírným, ale nepřehledným, nejasným líčením geografických a ethnografických poměrů jižní Rusi od dob Herodotových až do prvních století pu Kristu. Před Skythy žil na Krimu důležitý národ Kimmeriů, jehož jméno zavdalo později příležitost k mnohým zmatkům, jsouc směšováno s Kymry a Cimbry. Asi v 8. st. př. Kr. osadili kraje černomořské Skythové, kteří přišli z Asie, vytlačeni byvše od Massagetů, a v 4—3. st. zaujali opět zemi jejich Sarmate. Řečtí a římští spisovatelé často oba názvy směšují, od 2. st. př. Kr. slul ale kraj již běžně jen Sarmatie. Jaký byl vzájemný ethnický poměr obou kmenů, neznáme. Sarmate byli jistě, soudě dle řeči, původu árij-ského, o Skytbeoh je to nejisto. Jisto jen, že měli mnoho árijskébo i turan-ského (na jiném místě prohlašují je spis. určitě za Nemongoly). Řeč obou se sice různila, ale byla dle Herodota přece příbuzná. Jinak se vzezřením a oděvem podobali Parthům. O Skythech a Sarmatech, zejména o jich životě domácím a způsobu válčení víme mnoho z různých spisovatelů, hlavně Herodota, Strabona, Amm. Marcellina a j. a také z perských nápisů. Skytbové byli aspoň z části nomadi, Sarmati ale nejspíše, měli stálá města a živili se chovem zvířat domácích, částečně i orbou, hlavně lovem. Lovecké scény nalézáme velmi hojně vyobrazeny na různých památkách. Vedle zvířat skutečných (i lvů) objevují se tu však zvířata fantastická, která přešla k Sarmatům z Asie, hlavně z Pcrsie. Úbor sarmatský známe velmi podrobně z různých popisů a zachovalých obrazů a sošek představuiících barbary. Také jeiich zbraně. O tom, jak vypadali tělesné, zachovali nám zprávy Hippokratés (o Skythech) a Klau-dian (o Sarmatech). — Jako však nelze dobře rozlišiti Skyty a Sarmaty, tak nelze rozlišiti od sebe i jejich památky, hlavně hroby, a i v knize této shrnují se oboje pod název hrobů skytho -sarmatských. Jsou to obyčejně mohyly, které nacházíme častěji vedle hrobů řeckých od vtoku Dunaje a Dněstru, v poříčí Bugu už k Mohilevu, podél Dněpru až k Ro-nnům, na Tau-ridě, kol Azovského moře a pii řece Kubanu až ku Kaspickému moři. Také stáří jejich nelze dosud určovati ani dle ritu ani dle konstrukce mohyly. Nejznamenitější mohyly tohoto druhu jsou mohyla kul-obská, nalezená roku 1831 u Kerče, mohyla „luhová" v Alexandropolu, dvě mohyly „blíženci", zkoumané roku 1839 a „tlustá" mohyla u stanice Krasnokutska, zkoumaná roku 1860 Zabělinem. Nejznamenitější a nejoriginálnější je však kurhan čertomlický u městečka říikopole s mnohými drahým úborem opatřenými kostrami lidí i koní, bohužel již z části v starověku vyloupený. Byla to mohjla nějakého sarmatského panovníka ze K—I. st. př. Kr. — Jiné menší a méně bohaté skjtho-sarmatské mohyly uvádějí spisovatelé u vsi To-makovky, Bělozerky, Velké Znaménky. Sem patří též sedm mohyl zkoumaných baronem Tiesenhausenem r. 1875—76 v údolí Kubanu, nazvaných „sedm bratří". Za to je nejisto, jsou-li, jak spisovatelé za to mají, chudé mohyly, na příkl. u vsi Novo - Gregorjevky, u Romnů, Zvenigrodu, Perepjatichy, nálezy na řece S u 1 e, Směle, mohylami skythskými. Do doby III—IV. stol. př. Kr. náležejí známé kurhany r y-žanovské (v gub. kijevské). Zajímavo je zmíniti se také o pokladu, který byl asi koncem 2. st. př. Kr. ukryt na břehu řeky Amu-Darje a r. 1877 opět nalezen. Sestával z různých věcí zlatých a stříbrných, hlavně mincí, a vážil více než 13 centů! Ze všech těchto a řady jiných menších nálezů v jižní Rusi, které lze datovati do posledních století př. Kr., bylo by však dosud předčasno chtít nakresliti celkový a úplný obraz kultury skythské, a rozlišiti jej jasně od kultury národů severnějších a klassické kultury řeckých kolonií. Jen