Předchozí 0077 Následující
str. 76

velmi podrobného srovnání mozku člověka a veleopů, velmi pěkného výkladu

0 tom, že proměny, které utvořily z lebky opičí lidskou, dají se všechny uvésti na jedinou mechanickou příčina, totiž přímý a nepřímý vliv silně se zvětšujícího mozku. Pak zkoumá následky fysiologické i anatomické změny v držení těla, povstalé tím, že člověk počal choditi zpříma na dvou nohách, zkoumá útvar končetin atd., a konečně otázku atavistických zjevů a orgánů rudimentárních. — Výsledek tohoto výkladu velmi detailního a plného bystrých myšlének je, že člověk náleží sice v řád primátů, ale některými vlastnostmi, hlavně mozkem svým se tak od nich liší, že jej dlužno od nich odloučiti jakožto zvláštní podřád. Obrazec příbuznosti člověka a opice jest pak následující: Řád primátů: 1. podřád: člověk; 2. podřád: opice (1. anthropoidi, 2. pithecii, 3. cebii a 4. arctopithecii); 3. podřád: lemurii. — To jest asi obsah a hlavní výsledek nové koihy Topinardovy.

    K. Plisshke.

Bohdan Erben. Kovy pravěku. Mosaika z dějin kovů. (Zvláštní otisk z I. ročníku časopisu pro průmysl chemický.) V Praze, 1891.

V nevelké, ale obsahem bohaté knížce sestavil pan spisovatel veimi pěkný přehled nejstarších dějin kovů. Probral hlavní kovy jeden za druhým a ukázal, že již za staroověku znalo se a upotřebovalo osm následujících kovů: zlato, stříbro, měď, železo, olovo, cín, rtuť a antimon. Zejména pokud se týče kovů starého Orientu, spis. užil velmi svědomitě různých pramenů,

i novější nálezy předhistorickó nezůstaly nepovšimnuty, a nelze než práci jeho pochváliti.

V jedné zásadní věci jsme však jiného mínění. Pau spis. užil výkladů svých i k jedné dedukci: poukazuje s důrazem, že je nesprávné staré Thomsenovo třídění předhistorie evropské na dobu kamennou, bronzovou a železnou, že se od tohoto oblíbeného a všude zakořeněného rozdělení v době novější upustilo, a na něm lpějí dosud téměř jen archaeologové národů severních.

Tento výrok není však správný. Pan spis. následuje Hostmaúnových theorií, které se naopak nyní právem od valné většiny archaeo-logů zamítají. Také my nemůžeme souhlasiti s panem spis. v tom, že by v Evropě a Aegyptě bylo železo dříve kovem kulturním než bronz. Staré Třídění Thomsenovo jest téměř pro celou Evropu dosud správné a také jím zůstane. Ovšem musíme míti správnou představu toho, co vyznačuje v archaeo-logii doba železná nebo bronzová. Bronzová doba není doba, v níž se železo vůbec neznalo (důkaz podobný nikdy provésti nelze), ale doba, kdy byla bronz upotřebována výhradně k hotovení zbraní a nástrojů. A doba ta v Evropě i Aegyptě předcházela železnou. Naproti 1—2 zbytkům železných nástrojů nalezených v Aegyptě u památek staré říše stáří nezjištěného, stojí celá řada dokladů doby bronzo?é. Až do času XVIII. dynastie nalézáme nástroje na malbách nástěnných omalovány červeně (značí měd1) nebo žlutě (bronz), a potom teprve následuje šedomodrá barva železa. — Existenci doby bronzové nelze tak lehce odstrauiti, jako to myslil udělati Hostman. Udá se nám brzy příležitost na jiném místě více o tom pověděti.

Z jiných drobností připomněli bychom ještě, že se homérské súavoi nově vykládá správněji za smalt nežli za ocel.

    N.


Díl I—IV. Petrohrad, 1889—1891. — Toto nové velké dílo ruské neobsahuje, jak by se mohlo z titulu soudit, líčení starožitností veškeré Rusi, nýbrž jen ruských krajů černomořských. Proto také ve francouzském překladě, který počal loni vycházeti redakcí S. Eeinacha, bylo


Předchozí   Následující