V Ovčářích byli ještě: ženská, mládenec, který připíjel, slouha, ten měl žílu, střelec, který, když se přišlo ke stavení, vystřelil, slouha práskal. Holce se připilo, muzika hrála a selka dala peníze.

Mládenci připíjeli:

1. Hospodáři: Vy, pane hospodáři, eště se řepa nesází, až přídě měsíc duben, řepu sázet budem; a co za ni dostáném, všecko propijem.

Polepy.

2. Hospodyni: Pajmámo krásná, po předu, po zadu řásná, napité se z této skleničky, aby vám nesly hodně husy a slepičky.

Nebovidy.

3. Taky paní hospodyňce musíme prohlídnout hrnce, co se dnes vařilo nebo peklo, aby nám to neuteklo. Jak by nás to těšilo velice, dyby sme mohli paní hospodyňce vzíti šišky, maso, to by byly časy, chaso! Vivat, páni muzikanti!

Tři Dvory u Kolína. Z vypravování p. Uhra.

4. Maličko, maličko, ať se stane pomlčeníčko, ať já s vámi, šlechetná panenko, mohu promluvit slovíčko. Já vás ze srdce miluji a vona mně pár dukátů nebo tolarů udělí.

Z medvěda trhají kousek hrachoviny nebo ze strakapouna tři flíčky, ale to se nesmí holou rukou utrhnout, nýbrž obalit ruku do šátku nebo natáhnout rukavici. To se dává pod husy, když se nasazujou, aby dobře seděly.

Popel, jenž se na poslední dva dny v masopustě (maspustní pondělí a úterý) v kamnech napálí, na popeleční středu se před slunce východem vyhrabe a schová. Na velký pátek pak se s ním poházejí v zahradě stromy, hlavatice, len, aby housenky to nežraly a do toho se nedaly.

@NZ@Referáty o spisech

P. Topinard. L'homme dans la nature. Paris (F. Alcan), 1891. Na základě toho, co dosud anthropologie objasnila o poměru člověka k zvířatům a o poměrné výši různých plemen lidských, vykládá Pavel Topinard své myšlénky o člověku v theorii vývojové. Spisovatel sledoval vždy cestu svého učitele Brocy a byl také vždy jako on přívržencem evolutionismu. — Proto již z předu známe závěr knihy a zajímá nás především způsob a důvody, které shledal pro potvrzení svého mínění. — V prvních jedenácti kapitolách této objemné knihy vykládá se o původu, účelu, roztřídění a methodách anthropo-logie (tuto vědu Topinard správně definuje jen jako „zoo1ogii človéka" a proto vypouští z ní všechny další védy, jež se do ní historicky pojaly, jako praehistorii, sociologii atd.), pak přichází k vlastní práci: analysování a ocenění parallely mezi člověkem a zvířaty. V otázce, je-li člověk v řádu nebo mimo řád primátů, spisovatel rozhoduje se pro prvé mínění. Dokazuje to na základě