– Oráče se užívalo jen tehdy, byl-li sníh. Do starého pluhu zapraženo několik

silných mladíků, jimiž oral sám „masopust". Po dlouhém jich týrání konečně pluh se roztrhnul, při čemž „masopust" zraněn a se zbytky pluhu odvezen na trakaři do hospody. — Kůň býval velmi vzácný a proto obešel často více vesnic. S ním zároveň přicházel jeho majetník, jenž jej chtěl „masopustovi" prodati. Při tomto „handlování" ovšem opět první roli hraje žid. — K večeru opět nastane tanec, který trvá až do půlnoci. K půlnoci nastanou lamentace „masopustovy", že přestává jeho vláda a že „Půst" ji převezme. Konečně rázným zakročením „masopustovým" ustanou hudebníci hráti a masopust pochován.

Svatby (svarby, veselky, oddavky) poskytují také nejvíce zábavy v masopustě. Zábavy o masopustě jsou „líochovské", které pořádají hoši, potom „holecké", které pořádají holky. Naše osada je velká a mládež ze živností (synkové a dcerky) a chasa (chasníci a děvečky) pořádají, čili „dělají si bály" vždy zvlášť pro sebe, ačkoliv dříve tak nebývalo. I o muzikách nastalo teď dělení dle stavu. Mají-li hoši bál, jest jejich povinností zaplatiti hudebníkům i ostatní výlohy, koupí též dívkám pivo, rosolky. Mají-li holky bál, platí zaso ony všechny výlohy. Kromě toho častují hochy o půlnoci kávou, uzenkami a pivem. Zvláštní jest to, že berou si hochy k tanci samy. Jen jednou nebo dvakráte za noc jest pro hochy volenka. V masopustě bývá též bál sousedský., baráčnický a hasičský. O bálech vystrojena celá hospoda chvojí, papírovými košíčky a věnci. Nežli nastaly bály, to jest asi před třiceti lety, pořádaly panímámy „šploehany", též „štymberky" zvané, a děvčata „přástvy". Když měly panímámy šplochan, ustrojily si společně v některém stavení hostinu, ku které si pozvaly pantáty. Měly-li holky přástvu, pozvaly si opět k hostině hochy. Před hostinou jezdilo se na povozech po vsi s muzikou. Po hostině, a to byl8 tak asi za soumraku, šli všichni účastníci s věncem do hospody, kde tančeno až do rána. O půlnoci podávána byla káva s pečivem. Nejveselejší část masopustu jest jeho konec, tak řečené ostatky. Jest to poslední masopustní neděle, pondělí a úterý. V těch hlavně dnech smaží se kobližky, šišky a boží milosti (rozválené čtyřhranné kousky těsta). Nejživěji ve vesnici jest však přece až v úterý. Toho dne před několika ještě léty „chodjli s medvědem". Nezbytnými v průvodu masopustuím jsou žid a židovka. Žid má přes rameno pytel, židovka nůši. Při obcházení vsi jest žid vždy o několik stavení napřed, než ostatní medvědáři; Vrazí neočekáván a volaje „handlu" se svou družkou do světnice, proslídí v kamnech všecky trouby a police a co kde najde k jídlu, vše putuje do jeho pytle, knedlíky s omáčkou, uzené maso, koblížky atd. Co sám nemůže, vezme židovka. Pak dává domácím šňupat tabák, ale zároveň škemrá o krejcary. Za ním teprve přijdou ostatní, totiž medvěd, maškaráci, tři nebo čtyři svátečně ustrojení mládenci a hudebníci. Kromě toho mají též sebou kominíka, který, když před nimi někde zavrou vrata, pomocí žebříku je přeleze. Když vejdou do stavení, medvěd, maškaráci a hudebníci zůstanou na dvoře, mládenci vejdou do světnice. Jeden mládenec připije pantátovi, panímámě i dívkám, hudebníci zahrají „vivat" a potom k tomu nějaký kousek do kola. Mládenci zatančí s panímámou a dívkami. Jiný mládenec, který nosí pokladničku, přijme od hospodáře peněžitý dárek. Potom poděkují, jdou do následujícího stavení, až projdou celou ves, což trvá až do večera. Sebrané peníze užijí na krytí výloh; obyčejně ale něco zbude a to propije se večer v hospodě. Jídla sebraná rozdělí se mezi chudší medvědáře. Večer je v hospodě muzika. Když jsou tanečníci již hodně rozjařeni, dají si zahráti: