Frejíř. Než bych já šel s tebou ku právu, raděj ti srubnu hlavu. (Vytáhne šavli a sedláka sekne přes hlavu, načež ten se svalí. Pak chodí vybírat.)

Na konec masopustu chodívaly dvě obstarožné žebrácky v ústrojí mužského a ženské s dítětem v nůši dům od domu po šiškách. Vešedše do světnice deklamovaly: „Dej Báb. štěstí, jak se daří, co se ve vaší kuchyni vaří? Koc pryč, to je jako nic. Co pak dělá vaše máti! Na zahradě trávu mlát!... ." Pokračování tohoto říkání nikdo nepamatuje, zvyk pak ten s oběma žebračkami zmizel. Nyní pak chodí mužští i ženské přistrojeni za žida a židovku, někdy i za medvěda, běhají po návsi, pokřikujíce na každého, dávajíce šňupat i dětem a vybírajíce šišky. Hospodyně trhá s medvěda hraehovinu aneb flíček hadříku se žida a dává jej pod husy, aby dobře seděly.

O m a s o pu stě chodili v Kratonohách před několika lety dva „maškarádi". Jeden s houslemi byl ustrojen za ženskou; druhý oděn byl obráceným kožichem v půli povříslem převázaným a na hlavě měl papír z homole cukrové. Vstoupili do světnice, dali pozdravení a druhý spustil: „Já, pan Pronobus, vinčuju vám šťastný a veselý masopust, abyste šišky, báby smažili a mně taky něco darovali. Ať je šiška nebo bába, to má huba všecko ráda. Ať je bába nebo šiška, to má huba všecko stříška." Po této deklamaci chopili některou z domácích ženských a potančili po světnici. Obdarováni odcházeli dále.

Dle vzpomínek mé maminky: Blížícímu so masopustu vstříc plesávají pozdravem: „Masopust, masopust! Jen mně, holka, neopusť." Na vsích pak v masopustní úterý vodí „nedvěda" a tu holky skáčou a zpívají: „Za ten len, za ten len, za ty konopičky, aby nám Pán Bůh dal, nebyly maličký."

Masopustuí obyčeje. V neděli masopustní zváleti byl nejsilnější čeledín za „masopusta". Tento vyvolil si opět 9 „hejtmanů"1, z nichž každý měl svůj úřad. Po požehnání vyšlo se z hospody. V předu muzikanti, za nimi vyšňořený „masopust", který v kabátě nesl láhev rosolky a v ruce talíř, přikrytý ozdobným šátkem. Za „masopustem" kráčeli dovádiví a skotačiví hejtmani. Když došli k stavení, vkročil první do něho „masopust", představuje se hospodáři a hospodyni. Přál jim veselý masopust a za napití rosolky nepohrdnul dárkem. Jakmile hospodář uložil na talíř nějakou tu zlatičku, dovolil „masopust" vstoupiti i ostatním. Potom ovšem nastal pravý masopustní rej. První vytáčel hospodyni „Ječmínek", za to dostal aspoň půl slaměnky ječmene. Po něm přišel na řadu „masař", jenž opět ulovil kus „uzeného". A podobně vystřídali se „Pšeničník", „Žitný", „Chlebař", „Mlynář", „Vaječník", „Brambor" a konečně — „žid", jenž ovšem s darem nebývá nikdy spokojen. Po podarování všech nastal znova všeobecný, divoký rej. — Podobné obcházení trvalo až do večera. Večer opět tančilo se v hospodě. V úterý ve dne vjela tuprve všem masopustní krev do hlavy. Maškar všude jako máku. Hlavní však pozornost budí vždy tři zjevy: vůz, oráč a kůň. Obyčejný vůz byl zbaven svého svršku. Na nápravách postaveny jsou k tomu připravené a vyřezané, pestře opentlenó sošky, představující tančící párky. Sošky ty spojeny jsou ozubenými kolečky se špicí vozových kol, takže při pohybu vozu otáčely se i sošky jako při ladném tanci.