A. Šelma bych byl, abych se ho styděl.

B. Hulváte, husa se mi ztratila, převeliké pak podstaty byla. Byla jako přehodně velké půl krávy, vejce snesla jako kobyla má hlavu, když se house vylíhlo, jako roční tele bylo.

A. Koclaprment, to byla husa, kusá nebo ocasatá? Jaká pak nohy měla? JS Nohy měla jako dva silné sochory, krk měla jako strakonické dudy, všickni lidé ji ve světě znali, a tys ji, hulváte, taky znal.

A. Já jsem ti ji nesežral, sežral ti ji Marek žid.

B. Bodejž se za to zvrátil, chcíp! Stojíš mi, bratříčku v tom?

A. Co pak mi je po tom. Půjdeme k hoře, propijem peníze a budem spolu zas dobře. Pane hospodáři, ať se vám tu všecko dobře daří, dobytek a koně, vinčujem pro ně, aby nám něco darovali a nás holí nevyhnali. Nedivte se nám, rejtharům, kyrysarům, že jsme tady bez koní, neb je máme uhnaný, naše těla zhyndrovaný, v létě těla kyrys smaží.

Ke konci masopustu provozovala se po staveních hra pod jménem S a-1 i č k a. Sestávala ze čtyř osob: 1. sedlák, který byl starý; 2. paní, jeho manželka, která byla mladá; 3. Salička, služka; 4. frejíř (rytíř), který měl na hlavě přílbu a dřevěnou šavli. — Do světnice vešli: sedlák, paní a Salička; frejíř zůstal za dveřmi.

Sedlák. Chtěl jsem jíti do Bohdanče, pro hrnce, pro krajáče, chci v nich věrně handlovati, co mně pravíš, milá máti?

Paní. Milý muži, dobrá rada, že bych byla sama ráda, abyste doma neseděl, a ňáký živnosti hleděl.

Sedlák. Jnž du, juž du! Dobře se tu mějte a něco s děvečkou dělejte, až já se domů navrátím, ať vás holí nevyplatím. (Vzal hůl a odešel.)

Paní (mluví k Saličce). A ty, milá Saličko, dones mně toto psaníčko tomu pánu s pérem, co tu chodí s kacapírem. Zkaz mu dobrý den, jak ho znáš, na odpověď ať nečekáš.

Salička (otevře dvéře, nechá je otevřené a mluví k frejířovi). Dobrý den, dobrý den, pane! Paní jim posýlá psaní, mám to z čerstva vyříditi, na odpověď nečekati.

Frejíř (vejde). Dobrý den, dobrý den, paní! Je-li hotovo snídaní?

Paní. Ach, mé milé potěšení, nechodívaj po snídaní. Sem tomu ráda velice, že navštívili mé srdce. A ty, milá Saliěko (obrátí se k Saličce), vraz na rendlíček vajíčko; my budem s tímto pánem seděti, karty hráti a se objí-mati. (Salička odejde ; paní s frejířem usedne a objímají se. Najednou třikrát někdo silně zatluče na dvéře).

Paní (uleknuté). Ach, nastojte! Starec de! Vlez, můj znejmilejší, pod lavici, já na tě hodím plachtící. (Frejíř vleze pod lavici, ona jej přikreje, a vejde sedlák; paní k sedlákovi srdečně). Ach! totě můj tatíček, z daleka je to poutníček; ráda vás vidím zdravého, než abych vás viděla umrlého.

Sedlák (zhurta). Káda ty mne vidíš zdravého, rač bys mne viděla umrlého. Co se to pod lavicí chrustí ?

Paní. Snad sou tam německý myši.

Sedlák. O, hrubé by to myši byly, aby tou lavicí hnuly. Musím já ty myši rozehnati a jim tam folka nedáti. (Koukne pod lavici a odkreje plachtící). Aha! To ty seš jonáku !

Frejíř (vyskočí a třese se zimou). Ach! Pantáto, zima, zimnice, rozpálila mne velice.

Sedlák. A hrubou ty máš zimnici, že nemůže dívka obstát v seknici; pudu já s tebou ku právn, a s tebou se soudit budu.