V úterý masopustní chodí též po staveních chlapci z chudých rodin, obyčejně dva a odříkávají různé deklamace žertovného obsahu a původu prastarého. Slova v deklamacích nebývají místy příliš vybrána, což ale na konec rozpustilého masopustu na venkově omluvitelno jest. Chlapci mají papírové čepice rozmanitého tvaru, peřím ozdobené, přes kabát košili nebo košili pod kabátem z kalhot vytaženou, kolem boku pás a na něm visí dřevěná šavle. Vousy mají namalovány sazemi. Vejdou do světnice a po ní přecházejí. Jeden jde ode dveří k oknu, druhý od okna ke dveřím. Šavle mají vytažené a položené přes rameno a vždy, když se potkají, jeden druhému o ni klepne. Při tom střídajíce se, deklamují. A = syn. B = otec.

touž melodií dále: abyste šišky, kobližky smažili a mně něco do kabele přidali. Kdyby byla šiška jako panská dížka, moje huba všecko ráda stříška, kdyby byla jako koš, ještě bych jí neměl dost

B. Když jsem šel okolo Eejna Kolína, vyšla na mne velká hrdina, vyšlo na mne hejno slepic, těch já jsem se ulek nejvíc. Přeci jsem se na ně vykasal, všecky jsem je do pytle sešlapal.

A. Táto, táto, kup mi kord, nebo péro za klobouk; nebo já chci se tento masopust ženiti a svůj stav svobodný proměniti.

B. Synu, já bych ti koupil kord, ty bys mi spáchal mord.

A. Táto ožraly, nemáš kousek frandely, pořád žereš, piješ, na sebe nic nepamatuješ.

B. Co je, synu, tobě po tom, že já žeru, piju, já tvého nic nepropiju, já mám rybník prostřed dvoře a v komoře trnože. Hopsasa, páni, dobrý den, co víte teď, já řemeslník koštišfář, kterého ty jakživ neznáš, zadělej nám, ko-byláři, až krejcar vydělám, tak ti ho dám. ¦—¦ —

Když dozpívají, dostanou dárek a odejdou. Kromě této znají u nás chlapci ještě jinou deklamaci Jsou právě tak ustrojeni, zpívají stejně jednotvárně, ale stojí stále před sebou jako v hádce.

A. Pane, hospodáři, žádáme vás na malou chvíli, a co od nás uslyšíte, dobře nám to zaplatíte.

B. Stůj, chlape, po šňůře a nehýbej se, až co ti můj kord přinese.

A. Já ti udělám kličku.

B. A já tobě špičku.

A, Jak se dívám na tebe, nedělej blázny ze. sebe, šklíbíš se jako opice, ještě jsi neviděl šavlice. Až ty uvidíš šavlice, kalhoty s tebe spadnou sice.

B. Bratře, odkud ty tu kuráž máš?

A. Co ty se, hulváte, na to ptáš?

B. A to je hulvátská manýra, když jeden druhému přezdívá.

A. Bratře, postav se mi do parády!

B. Jak pak, předkem, nebo zády?

A. Když jsem já šel z Bělehradu, koukals ty tam někde vzadu, měl jsi se na mne podívat, jak já umím Turkům hlavy stínat.

B. Sotva jsi ty Turka viděl!