vsi vše potřebné, přistrojí šimlu. Šimlu představují dva silnější chasníci, jsouce pokryti plachtou. Přední drží vzhůru napodobenou koňskou hlavu. Husar sedne na šimlu a vyjíždí na náves za zvuků hudby. Na volném prostranství sleze husar s koně a volá: „Páni muzikanti, zahrajte šimle k tanci." Muzikanti hrají a šimla tančí. Zatím vybíhají ze stavení, kde se strojili, židé, baba s nůší a medvěd. Baba s nůší jest přestrojený muž, jenž stojí v nůši beze dna; z předu pak přidělána jest loutka ženská, jež zdánlivě člověka v nůši nese. — Po šimlově tanci hrají babě s nůší, jež má sólo. Potom přijde řada na židy, již mezi tím mezi děvčaty a ženskými pobíhali. Poněvadž židé nebývají v čas na místě, bývají od husara biti. Po židovském sólu hraje se sólo medvědu, jenž jest zatím třebas někde na střeše a na zavolání náhle spadne, což ovšem způsobí všeobecný smích. Při medvědově tanci dělají židé stranou různé šprýmovné kousky, ale náhle spatřivše medvěda, počnou na něho z holí stříleti, až ho zastřelí. Potom ho měří, cení, ale na konec nemohouce se dohodnouti, zakopávají ho, při čemž medvěd vyskočí a zažene je do hospody. Večer obcházejí statky a berou dle možnosti. Konečně se oznámí licitace na šimlu, kterou židé s velikou zábavou kupují.

Jsou-li šišky na blátě, budou vejce na ledě — a naopak. Je-li na konec masopustu teplo, bude o velikonocích zima — a naopak. Kdo chce, aby se mu urodilo hodně bramborů, musí na konec masopustu řádně tančiti. Jak vysoko děvče v masopustě při tanci vyskakuje, tak vysoko mu naroste len. Nesederou-li do konce masopustu ženské peří, budou je kousati po celý rok blechy.

O masopustě chodívají rozličně ustrojené děti za masopustníky po vesnicích. Dva takoví dobrodruzi ustrojeni jeden za otce, druhý za syna. Když přijdou do světnice, procházejí se odříkávajíce: 1. Ere re re táto ! Já vás prosím za to, abyste mi koupil kord a ňáký péra za klobouk. Já budu dělat rytíře, bude se mé bát každý zvíře. 2. Já ti nekoupím kord, ty bys mi spáchal ňákej mord. 1. Ale táto nebojte se, já mám svadbu, přistrojte se. Šaty mám k ní dvoje, včera sem je vytáh z hnoje. Jsou pavučinou lemovaný, zlatem, stříbrem krumplovaný, na novou modu dělaný. Jen se k tomu přichystejte a kapsy nám nacvokujte.

V době masopustní chodí u nás přástky na večer po „prahůdkách". Děvčata totiž přestrojí se za maškary a opatří si dlouhé pruty, aby se bránila těm, kteří je škádlí. Jedno z děvčat oblékne se ve starý chodský kroj a přistrojí se za mladého muže, druhé za mladou ženu. Když přijdou „prahůdky" do světnice, učiní kolo a začnou zpívat: „My máme mladou ženušku, my máme mladou ženu; do ji chce viděti, musí nám platiti, nebo mu klobuk vemu." Při tom, co ostatní děvčata tuto píseň zpívají, tančí „mladý muž s mladou ženou" uprostřed. Když přezpívala, jde mladý muž k sedlákovi a žádá ho za peněžitý dárek. Ostatní obklopí selku a žádají na ní máslo, vejce a mléko, jež lejou do kropáče. Máslo a vejce prodají. V neděli na večer potom uspořádají „selskou" (dudy, klarinet a housle), při níž děvčata platí muziku (z peněz o „prahůdkách" vybraných), pivo chlapcům nalévají, přinášejí a s nimi si připíjejí, což se děje jenom o „prahůdkáeh" a nikdy jindy. Zbudou li ještě nějaké peníze, uvaří děvčata kávu, mnohdy koupí i kořalku a společně vypijí.