počátku a na konci písně vyplněna drobnými tóny. Podobně jest tomu v čís. 36, 84 (na konci), 101 atd. Nehybnost sesílení rozčeřujeme smírem i záměnou. Na př. „Sadil sem si" (K. 60) poslední čtyři tóny.

Proto třeba základný rys písně rozeznávati od obměny jeho. Ode dávna tyto obměny i zvláštní, nápadnou notací se označovaly a ne zbytečně. I lidový zpěvák dobře to rozpoznává a dle toho stínuje a osvětluje. Z pravidla se vzdušnou lehkostí vyznějí tyto částky obměnné hlavního rysu, kontury, nápěvu.

Ve sbírkách lidových písní nalézáme je mnohdy správně označeny, na př. Kytice, 101, „Kerá je ta vězdička má?", 12 „Fuč vě-tříčku", nejvíce však nepřikládáno těmto průsvitným částkám žádné váhy a důležitosti — a prostě nezaznamenány, na př. č. 16 „Zelené sem sela". Třetí a šestý takt má správně takto vyzněti:

často však omylem tisknuty tučně, na př. v písni 159 „Měl tě

tatíček" třetí takt správněji měl by býti takto psán

a předposlední takt

Veškeré zběžně tu načrtnuté pochody duševní jsou podstatou a jedině možným obsahem pojmu tóniny — a dokládám tóniny ne-určité. Již při tvorbě záměnou, když vznikají dojmy souzvukové, vynořuje se nejobsažnější tón, tón základný a při tvorbě smírem vynikne s přirozeným důrazem poslední tón. Tak utvořují se z celého nápěvu jisté nejdůležitější tóny, které, osvětlí-li se i rytmicky, na př. dlouhou notou, nebo dynamicky, na př. přízvukem, nabývají takové síly, že jimi se řídí v mysli celý pochod při smíru, záměně atd. Tak na příkl. v písni 146 „Muzikanti, co děláte?" s překvapující mohutností -vyzní j1 v třetím taktu a vyzařuje svou barvou po dvanáct následných tónů, kryje se dojem smírový neb záměnný jednotlivých těchto tónů mezi sebou, a zavládne dojem podobný všech těchto dvanácti tónů, ale vzhledem k tónuj1. Pravíme, že jest j1 základným tónem této části. Ale na konci sedmého taktu a dále neustále sesiluje se na úkor tónu j1 tón a1, který vytiskne tón j1 z jeho významu a zavládne až do konce.

Tak stal se dojem tóniny celé písně určitějším, vztahuje se ku dvěma středům: tónu jl a tónu a1. Ale druhý toho následek se