ještě dostavuje. Každý z těchto článků tóninových má svou zvláštní barvu. V prvém článku setkávají se všechny tóny s hlavním tónem j1 ve dvojzvucích vesměs jasných (velké kvarty, terce, kvinty a sexty), za to v druhém článku opanuje nálada zastřená, malá terce. Jest tudíž tónina prvého článku jasná (tvrdá), druhého zastřená (měkká). Přirozeno, že účin, který tu nazvati můžeme určitou tóninou, jest velikolepý, mohutný, naproti elementárnímu účinu jednoho článku smírového neb záměnného.

Formace tóninová jest v moravských lidových písních zvláštní. Jako v této písni není prvý článek tóninový C-d u r, ale jasné J, zcela odchylné od obvyklého J-dur, tak naproti tomu druhý článek tóninový jest zastřenou tóninou a, jež se tu kryje a obvyklým a-m o 11.

Hádankou nerozluštitelnou po stránce' tóninové byla by píseň „Šla milá na zdávání" (K. 87), kdybychom se přidrželi obvyklého dosud odhadování tónin. Vynikne až do třetího taktu od konce základný tón fis1. Zbarvení tóniny jest zvláštní: neodpovídá obvyklému f i s-moll ani dur. Teprve v posledním taktu vynikne druhý základný tón j1. Že by v prvé části stará tónina frygická byla vzorem, tomu odporuje originelní spoj tónin, modulace tónin.

V písni „Ulianka, krásná panna" vyslovil bych se o t mině, že jest fis zastřené. Toliko v 7. a 8. taktu stírá se jeho význam. Za to na konci přiostřením smírové tvorby, alterováním e na eis, dostává se mu tím většího důrazu. Nesouhlasil bych proto s tvrzením, že by lidový skladatel řídil se účinem obvyklé vyškolené tóniny dur neb moll neb dokouce starými chorálními tóninami! Jsem přesvědčen, že lidové písně na Moravě míjí své tóniny a svou modulaci tónin : i možno mluviti stejným právem jako o frygické, lydické atd. tónině, též o tóninách moravských. Že harmonickým průvodem možno podstatně změniti tóninu i spoj tónin, netřeba zvláště dovozovati. Zřejmo z toho, že zničiti možno na dobro nevhodným průvodem ráz písně.

Těmi několika slovy dotkl jsem se tóniny lidové písně jen za tím účelem, abych poukázati mohl- na zvláštnost ve skladbě nápěvů lidových na Moravě, svědčící o mohutné intelligcnci hudební jich původců. Jest to v prvé řadě zvětšování účinu forem smírových.

čím více protivu nelibozvuku a konečného libozvuku ve formě smírovó přiostřím, t. j. čím rozhodnější nelibozvuk a libozvuk stojí vedle sebe, tím jest celý článek účinnějším. O pravdě toho snadno lze se přesvědčiti. Zahřejme si na př.: