K r á I. Chci vědět, lide je naše dcera Františka, a ty mně to povíš dozajista.

Blázen. Inu, abych věděl, kde jest, to nevím, ale když s Mincem na špacír šla, to vím. Milost královské, Minc se mně nic nelíbí, ten chlap celý frejem smrdí, neb on ustavičně po ní hledí. Jen Mince vezmou na examen, on je dobrý pastýř panen.

Král. Jdi pro něj, ať hned přijde!

Blázen Milost královská, hned bude zde. (Odběhne 2a kulisami.) Pane Minc, mají hned jít, milost královská chce s nimi mluvit

Minc. Hned jdu. (Přichází.) Ponížený služebník, jejich milosti, hned jsem hotov k služebnosti.

Král. Chceme vědět, kde je naše dcera Františka; tak hrozná žalost do naší residence nepřišla. Někteří povídají, že s nimi šla, že oni budou vědět, kam odešla.

Minc. Pravda, že jsme spolu šli, ale jak jsme z města vyšli, hned jsme se rozešli. Já ji prosil, aby šla e do pole podívat, chtěl jsem, aby šla se mnou regimenty uhlídat, ona si ale říct nedala, že se raději k moři podívá, jak ty lodě plujou ráda uhlídá. Víc o ní zprávu dát nemůžu, ji hledat co nejvíce pomůžu.

Král. Tak, kdo ví, co se s ní stalo, také-li ji moře nepozřelo. Kdo se přičiní a ji vynajde, ten velice obdarován bude (Opona spadne)

Jednání čtvrté.

Pokoj.

O p o v ě d n í k. Nyní anglického dvora zanecháme, a do Londýna se podíváme k jistému kupci bohatému, též k jeho synáčku, Honzíček řečenému, kterýžto Honzíček velmi vtipný, darem ducha svatého osvícený, ten v mladých letech v literním umění k podivení krátce vycvičený, otce svého za to velice žádal, aby ho nějakému řemeslu učit nechal, což my hned budem fikurovat, můžou to v krátkosti uhlídat.

Kupec a Honzíček.

Honzíček. Můj nejmilejší pantáto, já poníženě prosím za to, když sem ve škole vyučený, aby mně dali k mistru na učení' nějakému řemeslu potřebnému, já bych rád pracoval k obecnému dobrému.

Kupec. Ty čtveráku, řemeslu se učit! Ty se máš v kupeckých věcech cvičit! Ty nevíš, co jest práce řemeslníka, kupectví je živnost lehká.

Honzíček. Vždyť já, pantatínku, nemíním do smrti v krámě čekat, až ňáká baba přijde za troník prodávat, ale já se chci prací živiti, protož sem žádosti v- řemeslu se učiti.

Kupec. No tak se budeš učit ševcovstvu, když nechceš než být v ře-m eslu. Tak poď a půjdem na probu, jestli se ti líbit nebude, přiběhni domů.

(Jdou k ševci ) Pane mistr, vedu jim učedníka, syna mého, toho nepo-slušníka, on nechce být kupcem, ale řemeslo, to se mu líbí, to mu do palice vlezlo, přijmou ho, pane mistr, na probu, jestli se jim líbit nebude, pošlou ho domů.

M i s t r. No tak, Honzíčku, chceš-li ševcem býti, mi'síš nejdřív oprávku dělati, též paní mistrovou musíš poslouchati, a všech tovaryšův se inusí učedník báti.

Honzíček. Že poslouchat musím, to vím. Bát, ale proč? to se nebojím, proto že jste černi, máte knejpy, sídla, proto přec nejste žádná strašidla,

Mistr. No tak sedni a opravuj ty střevíce starý, dej si pozor, jak to dělají tovaryši jiní. (Neustále staré boty odhazuje)

Honzíček. Pane mistr, co pak já mám spravovat pořád starý, vždyť já se chci učit dělat nový.