Předchozí 0057 Následující
str. 56

Druhý zloděj. Zacpi hubu, ať nekřičí tady, ona by svolala všechny lidi. Alou, sednem na lodě a pojedena, však my v Turcích brzo budem. (Opona spadne. Zpívá se nebo hraje muzika.)

Jednání druhé. Zabrada,

Císař turecký, zloději a Františka.

Císař. Co to za cizotu sem vedete a co chcete ?

První zloděj. Jejich majestatnost císařská! Tatoť jest v pravdě princezna anglická; tu jsme od Mince generála koupili, tutoť vědem, bychom dobře prodali.

Císař. Můžu věřit, že ona jest dcera krále anglického, abych se nepřekvapil mluvení vašeho. (K Františce) Panenko, vyznej, čí jsi dcera, jestlťs jak živa krále anglického viděla ?

Františka. Já jsem v pravdě dcera krále anglického, prosím milost skrze něho.

C í s a ř. Když ty jsi jeho dcera, jaké pak má znamení tvůj pantáta ve svém obličeji?

Františka. Můj pantáta má znamení šavlí, tady přes tvář až k nosu mu to přichází.

Císař. Nelžeš, pravdu mluvíš! Co pak vy za ni chcete, za tu princesku dostat, povídejte?

Druhý zloděj My jsme tři k tomu děláni, generál má dostat tak jako my. Doufáme tři tisíce utržit, bychom se mohli stejně rozdělit.

Císař. Dřív ji dobře svažte a tam v koutě v zahradě do toho žaláře dejte, předně, že ona jest křesťanka, za druhé, že jest našeho nepřítele dcerka. Ten nám nejlepší země zdobýval a mnoho škody v zemích nadělal. Křesťany mučit, to jest staré právo turecké, nepřítele do rukouch dostat, to je naše srdce. Až ji do toho žaláře dáte, pak hned vyplaceni budete; tam ona svůj kvartýr do smrti, přísahám, žádný neopustí.

První zloděj. No tak poď do tvého studeného pokoje, to máš za odplatu za rodiče tvoje; to jsou naše turečtí obyčeje, křesťany chytat a sužovat je.

Františka. Zaplať vám to Pán Bůh sám a v cestu vám vyjdiž Kristus Pán, kteréhož já se nikdy nespustím, dokud v tom žaláři duši uevypnstím.

Druhý zloděj. Nejmocnější císaři, ta věc jest vykonána, ta holka v tom žaláři dobře ukována. Tutoť mají klíče od toho vězení, a my prosíme, ať jsme vyplaceni.

Císař. Tu máte tři tisíce, jak žádáte, co jste sami řekli, zaplaceni jste. Generála Mince od nás pozdravujte, že nám radost učinil, to mu povězte. (Opona spadne.)

Jednání třetí.

Komnata u dvora anglického. Král, královna a dcera Anežka (obě pláčí).

Král. Co to znamená váš pláč a naříkání, tof mé srdce velice raní. .

Královna. Můj drahý amante, o naší dcefi nevíme. Já jsem ji hned včera hledat nechala, a žádný ani slova, kde by byla, ach Bože, kam se naše Františka poděla.

Král. Inu, já myslím, že není ztracena, jestli někam na rekraci neb na špacír pozvána. Honzbuřtel! Kde jsi, pojď sem.

Blázen. Milosť královská, tu jsem.


Předchozí   Následující