Předchozí 0055 Následující
str. 54

Marka, nadšeného stařečka, který nám ochotně o prostonárodním divadle z okolí Vysokého vypravoval. Tomuto kusu naučil se p. Marek nazpamět z psané knihy, která měla datum z r. 1769.

„České drama prostonárodní nalezlo útulku v podkrkonošské krajině, v trojhranu, jejž omezují města: Železný Brod, Semily, Vysoké", dí pan Menčík v „Národních Listech" 28. ledna roku 1886. Hlavně v Nové Vsi, Boskově a Lstiboři byly prostonárodní hry velice oblíbeny. Náš vypravovatel pochází z Tříče u Vysokého, kde byl i tento kus provozován; pan Marek pamatuje se živě na jednotlivosti.

Podle jeho udání hrálo se v Tříči naposledy r. 1835. Je tedy paměť p. Marka obdivuhodná; poněvadž nám opsal celou „komedii" věrně dle výslovnosti, jsme mu k upřímnému díku zavázáni. Po roce 1835 zařízeno bylo ve Vysokém první ochotnické divadlo v cechách, které nemálo přispělo ku probuzení národního života v trudných ještě dobách.

Nejprve předešleme „komedii", načež teprve popíšeme jeviště „palác", též „teatrum", nebo raději „tatrum, tratrum" zvané a pokusíme se oceniti tento kus, pocházející z duševní dílny našeho lidu.

OSOBY:

Král anglický. Královna. Františka, Anežka, jejich dcery. Císař turecký. Mine, generál krále anglického. Kupec. Kupcová. Honzíček, jejich syn. Justiciar, dvořané, dva zloději, mistr ševcovský a truhlářský,, pochopové na dvoře anglickém, drabanti turečtí, vojsko. Opovědník, blázen.

Na začátku zpívají ženy, které hrají, tuto píseň: „Uctivě vítáme všecky zde přítomné, jak domácí, tak přespolní, abychom se, co jich je zde, všem zalíbili, neboť není žádný člověk, co svět přešel, by přišel vděk, každému se zalíbil, ještě toho nedosáhl. Tak první nebudem, té cti nedosáhnem, neb sme jen sprostí lidé a k tomu nejsme učené, protož kdo bude představen, v naší sprostotě se představí." Muzikanti doprovázeli ženy na housle, melodie jest prostá, nicméně byl jí p. Marek unesen a s nadšením vypravoval o její kráse.

Jednání první.

Jeviště představuje na břehu moře.

Opo vědník zpívá: Když nejuctivěji uvítám shromáždění všech pánů, paní, mládenců zde přítomných nyní, jistě že jsou všichni žádostiví, slyšet a vidět naši komedii, kterážto figurována bude o Františce anglického krále, kterak ona přišla do hrozného žaláře, vězení císaře tureckého skrze generála Mince z rodu sprostého, jenž přijal službu u krále anglického. O čemž ihned uslyšejí, když v tichosti pozor dají, jaká hrozná pomsta za zlé činy, ač často trpí dost nevinný, k posledku a ku konci Bůh vše odplácí dobrým dobře, zlým zle za jich práci, o čemž dnes když budem rozjímati, račiž Bůh naše jednání spravovati. (Odejde ; z druhé strany vyjde)

Blázen. Líbí se mně tvůj začátek tvé řeči; já jsem také pozván a mám na péči, bych jako blázen něco moudrého ukázal, vyslovil, černého i zeleného, zelenou barvou Bůh svět odívá, z jara, v létě, když den dlouhý bývá. Z jara jsou saláty všeliké, zelinky, bylinky, potom ke konci bláznovské mícha-nice. Léto to nám dá chleba dost, mnoho bramborů a ovoce hojnost; podzim, ten to všecko doplňuje, zelí, řepu, drumlíky, hnilice, všecko zraje, jenom že se


Předchozí   Následující