suspectae cuiusdam in dominzm Deum suosque sanctos a se edictae blasphe-miae při právě turnovském zadrženého zjistěnce, jménem Jiřika Paříka, k *) — letům starého, u přítomnosti z prostředku raddy k tomu deputirovaných dvouch comisařův, jakožto P. Václava Rutty, jednoho a druhého P. Samuele čejky, též s přitažením zdejšího právního rychtáře**) P. Jana Kotlera, v příčině namítání, jakoby on spachatel v rozumu svém zmatený, a nezdravé mysle bejti měl, ve vazbě schovaného třikrát porozdílným časem jsem navštívil a vynašel, že:

1. On svrchu jmenovaný Jiřík Pařík pouta na obou dvou nohách majíce růženec mariánský v rukouch držel, též knihu katolicko-křesťanské a církevního naučení. Blíž jeho za ním třetí jsem vynašel, ano i taky jsem od pánův komisařův, jakož i od něho samého delinquenta slyšel, že ten den před tím na den sv. Jana Evangelisty katolicky se zpovídati a velebnou svátosť přijímati měl. Když tehdy na to mezi jinejma řeči

2. jsem se jeho tázal, jestli pod obojím nebo jen pod jedním spůsobem lepší šmakuje, tehdy on hned na to mně texty z písma však zmateně vykládal, ačkoliv že jedno neb druhé sensu conformi opakoval, předce znal, proč evangeličtí sub utraque a katolíci sub una tantum specie přijímají, přiložíce příčinu, že dle katolíkův krev Kristova při tělu jeho taky jest připojena a tak že žádnou víru nelze hanit ani chválit.

Načež já, fingirujíce bejti lékařem žitavským, skrze Turnov passirujícím, proti tomu jsem navrhl, proč by byl evangelické chrámy tupil, že taky tam již u nich svíce rozsvěcují, a že juž taky ta víra sfalšována jest, by byl povídal. Pročež že jest to k [: titul:] veleb. p. děkanovi turnovskému pravil, dobře pamatoval a k tomu se znal, však ale že, kdyby ven přišel, že by se z toho v Žitavě vyvésti chtě), z které tehdy příčiny mně tam přijíti on souditi mohl.

Seznajíce já jeho obchody a consuetis moribus, tak jsem znamenal, že on někdy v mládí všetečným duchem hnut bejti a tajemství víry katolické zkoumati, do velikého čtení, jak našich, tak evangelických zákouův, též obojích katechismusův, jakož i také snad nějakých českých controversistův se zaplésti, z něj se pak vyvédsti neuměti, nýbrž ale v stálém zkoumání zákonův ustavičně vězeti musel, z které tohdy příčiny hypocondiista učiněný jsouce prostředkem velkého čtení primům gradům ad stultitiam jest obdržel, neboť se sám přiznal, že on někdy mnoho kněh měl, že je proto všechny v hlavě míti nemůže a protož taky že mdlou hlavu má, povídal i jenž to dozajista

3tio potvrzuje jeho facies cachectica, oculi valde concavi, frons rugosa et pallida, constitutio hypocondriaca, confusi saepius sermones, které vždy všelikýma bláznivýma řeči a pohádkama o proroctví Sybillovém, o vojnách, o budoucím panování a že on taky králem býti měl, zmíchané jsou, takže o něm nic jiného dobrým svědomím řícti nemohu, nežli že on zjištěný Jiřík Pařík zcela jistotně dementiam hebetilem cum intermixtis claris Idaeis na sobě má a dozajista zpouha sprostě hloupý blázen jest, takže proto demens aut potius hypocondriaco- delirus hebetilis svobodně řečen býti může.

Nic ale však méně znamená a seznává se na Pařikovi tomto, že by on hned od maličkosti své náboženstvím evangelickým tak velice nadchnutý byl, že by předce on víceji k evangelické nežli katolické víře náchylný byl, poněvadž [1mo] kolikráte již již jest odpadl, [2do] skoro pokaždý na spůsob písmáka při všem texty a písma citiruje, [3tio] dle hořejšího ponavrhnutí, že kdyby ven přišel, z tupení chrámův evangelických v Žitavě by se vyvédsti musel, a [4to] při utvrzení jemu toho, že bych já jistotně ze Žitavy byl, jakéhos ducha obveselení na sobě znáti nechal, a mně pošetmo bláznivou fabuli o jakéms v Plzenským kraji nově narozeneém, „běda ach přeběda" hned při