porodu z matky křičícím dítěti povídal, takže, kdyby v Slezska nebo v Sasku to se bylo přitrefilo, že by to ovšem na evangelíky znamenalo, a tak když to v katolické zemi jest, že to naříkání na katolíky připadá. A nemůže jinače

bejti, etenim, quo semel est imbuta recens – – – poněvadž delinquent ten

v hlavě svý tak hluboce per habitům ideas tales interpretandi scripturam do mozku prehensionis instrumentum hrubě vyschlé od hlubokého skoumání, a ustavičného na to myšlení, jest ostalo, ačkoliv jiné díly druhých mocností při svém ještě tak zdravém stavu, ve jakžkolifěk sice ještě vlažném a vlhkém mozku zůstaly, tehdy tady taky dle své hloupé navyklosti, ne ale dle zdravého dokoná rozumu a rozšafnosti on objecta považuje a soudí, pročež proto samé blázen, však ale ne vždycky, tuze zmatený ostává, což tím více se confirmiruje, že podle vlastního vyřknutí zdejšího p. děkana v loni před dle nábožné katolické navyklosti děti vyučovat chodícího tak řečeného svatého Mikoláše, a vzláště ďábla, jeho metly, se tak jako nějaké' dítě báti a třásti, klečeti a s pláčem se modliti, též katolický catechismus říkati měl.*)

Však přece ale při tom všem pro služebnou informaci jak vzácného nižšího, tak slavného vyššího soudce k pozorování zdá se mi býti, že kdyby ji-stence Jiříka Paříka ono zmatení mysle poloviční hluchotou tak dalpce in suo delicto vymlouvati mělo a mohlo, že by ex hoc squallore z arrestu [z kterého on propuštěnu býti ani nedbá ani neprosí, nýbrž že tak, jak s ním Pán Bůh uložuje, ostati chce a to by bylo to znamení, že by v této nyní víře katolický až do smrti vostati a v ní umříti by musel] propuštěn býti musel, ačkoliv, že on spachatel asponi dle mého zdání nejní schopný kohos nakaziti, excepto, že by propuštěný jsouce, medio in aura liberiori degendi et sex rerum natural um permutandi zase trochu lucidiores constantes ideas obdržel a tak ex ascititia quadam malitia lid sprostý vyučovati chtěl, který by také jako on spachatel novinky Luthrové koštujíc více jich sám oď sebe prostředkem vyhledávání falešných a zapovězených kněh učiti se vynasnažovati mohl.

Však ale z příčin, aby v onej samospasitelnej katolicko-římské víře tím jistěji setrval a také skonal, též s jeho bláznivýma navyklýma spůsoby in scandalum religionis jinejm katolicko nábožnejm ovčičkám nebyl, podobně, aby in illo squallido et angusto carcere víceji na oné zvyklé objecta suae lecturae stále nemyslil a tím v ce do většího bláznění někdy ještě neupadl, nam demens satis ex se ipso sua dementia punitur, k vinšováni by. bylo, aby on často pravený Pařík v ochrauě takový, ku příkladu jako v pražským špinhauze, kde by bez tíže poutův uzavřený jsouce, prací sobě možnou, jako dříví, vody, též jiných věcí nošení a jiné posloužení, též taky každodenní katolické náboženství ustavičně konati musel, až do smrti své zachovaný a zadržený ostal.

Ze tomu všemu zde postavenému samá bohumilá pravda jest, nejen dle Josephino-Carolinský criminalni partikulární instrukce, na mou přísažní povinnost dobrým svědomím to beru, ale k potvrzení také toho mou vlastní rukou jsem se podepsal a pečeť přitiskl.