sutými žaludy vzadu. Širáčky jsou maličké se střelkami ne příliš širokými. Za dob dřívějších nosily se tu kloboučky na způsob kloboučků sokolských s kolmými 5—6 cm. vysokými střeškami, k tělu klobouku přitisknutými. Mezi střelkou a tělem kloboučku byly červený hedváb a modrá pentlička. Původní tento tvar klobouků jen u staříků několika nyní najdeš. Za to ve Vlčnově na Uh.Brodsku nosí se všeobecně, maje výšku o něco větší nežli u klobouků těch na Kunovsku bylo zvykem.

Beranice v zimě, na jaře i na podzim se nosívá a bývá černá „astrykánka" (astrachánka), u mládeže často s dlouhými střapci ob- , točenými na basi své barevným hedvábem.

Za beranici i za širáky již ode dávna zastrkují si „svobodní", hlavně odrostlejší, bílá kohoutí péra, která šlovou „kosírky'". Ko-sírky ty, jimž tu někde říkají také „pomoranče", přišly z jihu, nejspíše z chorvátských osad, kdež junáci původně volavčími péry, později i pštrosími se zdobívali. Dříve podle kosírků těch a sice od Kunovic „kde sa kosírky nosíja" na jih počítali Slováky (Bartoš). Dnes ovšem kosírky nosí se i severněji na Spytinovsku a Březolupsku. Kosírky zdejší však nebývají tak dlouhé jako na př. v okolí Kyjova a bývá jich někdy za kloboukem více. O kosírky ty, jež dokazují junáckost svého majitele, nezřídka i důkladná pranice se strhne. Po oženění pohlíží však i sebe větší junák s pohrdáním na svůj vlastní, třeba zkrvavený kosírek a odkládá jej naprosto.

Ke kosírku družívá se často umělý nebo i přirozený květ jako příkrasa a nevypadá špatně chlapík štíhlý a mrštný, když na černou beranici s bílou kosírkou zapíchne si velikou červenou — pivoňku.

Boty jsou dílem „duté", to jest s holinkami hladkými, dílem slabě „navrapené" a mají někdy vpředu modrou „kytku" ě. růžici, pučící z modrého olemování holinky od zadu do předu vykrojené.

Účes vlasů jest a byl, jak se zdá, vždy rázovitý. Vlasy jsou z pravidla zcela krátce ostříhány, leč na židovinách (spáncích) i nad čelem jsou delší vlasy ponechány, jež zpod širáčku na čele i při uších ven se kadeřaví. Za dřívějších dob přistupovaly k nim delší vlasy i za týlem, t. zv. gracka, kteráž límec korduly přesahovala a typicky slovanským tvarem jest. *) Nyní juž gracka, tak jako na celém severním Slovácku — na jihu není a nebyla obvyklá — skorém vymizela a i „škručky" na čele i spáncích počínají se vytráceti.