Žena z Hrubé Vrbky na Strážničku, posud žijící, vypravovala: Zůstala jsem jednou, jsouc v koutě, sama doma. Muž byl na stodole. Najednou uslyším ve chlévě hrozný hlomoz. Běžím tam a vidím, že je všecek dobytek popletený do hromady. Bojíc se neštěstí, běžím na stodolu zavolat muže a hned se zase vrátím k dítěti. Spatřím tu neznámou osobu, ana drží na rukou mé dítě. Zakřiknu, aby je položila, ale nechtěla. Vydrala jsem jí dítě násilím. V tom zápasu jsem omdlela, a nevím, co se dále se mnou dělo. Muž nalezl mne ve mdlobách všecku poškrábánu; chlapeček mi za nedlouho umřel.

Koutnice šla na panskou. Najednou strhla se hrozná bouřka, až i uhodilo. Ostatní dělníci přinutili ženu, aby šla domů. Jakmile odešla, bouřka přestala, jak by uťal.

Jiná jdouc na robotu, vzala dítě s sebou. Na poli položila je do kolebače a dala se do práce s druhými robotníky. Najednou uslyší dítě hrozně křičeti. Běží k němu, ale dráb, který zpozoroval, co ostatní neviděli, nedal jí přistoupiti, až ji i holí odháněl. Všichni reptali, pozastavujíce se nad takovou ukrutností: Najednou dítě umlkne, a dráb nyní posílá matku k němu. Přišly prý divé ženy, vzaly matčino dítě, podhodily své „neskorče" a odešly. Když matka k jejich křičícímu děcku nešla, vrátily se, položily do kolebače dítě matčino a své odnesly. Napomenul jí, aby do šesti neděl na robotu nechodila.

Nedělka má spíše trochu hladu přimříti, než se najísti. Udeří-li někoho šátkem, do roka umře.

Než jde koutnice na úvod, vanu, ve které dítě koupe, plínky a p. nesmí venku sušiti, sice přijde na dítě můra. (Od Zábřeha).

V šestinedělí dítě spává s matkou na lůžku za koutní plachtou; kolébka se shání teprve po úvodě. K dítěti, dokud není křtěné, nesmí se matka obraceti zády, sice přijde divá žena a vymění jí dítě.

Matka kojí dítě obyčejně do roka a odstavíc je zavěsí mu obyčejně peníz měděný nebo stříbrný na důkaz, „že dítě prodalo prs mateřský".

Valašky „plekají" (kojí) děti velmi dlouho. Přiházívá prý se, že si dítě „odstarče" samo přinese stoličku, volajíc na matku: „Mamo, pojďte plekať!"

Pokud dítě požívá prsu mateřského, dostává za pokrm kasičku z mouky a mléka na rendlíku na másle smaženou a cumel. Kaše se mu žvýká. Odstaveno jsouc zvyká znenáhla obyčejné stravě dospělých.

Dokud nemá dítě zoubků, nemá se nositi na hřbitov, sice jeho zuby nebudou stálé. (Od Hostýna.)

Když se nemluvně v loktech a pod kolenoma mastí „výskočky" (drobty másla, jež při stloukání na „kíoticu" vyskakují), bude brzo mluviti a běhati.

Každá žena má míti sedm dětí; má-li jich více, má je za jinou, neplodnou. (Od Hostýna.)