ledy atd. Kmotr bývá svatebním svědkem svému křtěnci, od kmotry dostává nevěsta čepec a svatební koláč.

Dokud je žena v koutě, neotáčí si lelíků kolem hlavy, nýbrž má je spuštěny. Celých šest neděl nesmí holou nohou šlápnouti na zem, deset sáhů prý by ji pod sebou spálila, „co je tak hříšná". I trávu by spálila, kdyby na ni šlápla. Chodí-li nedělka bosá, čert její šlépěje vykrojuje a sbírá. Na ulici nesmí se ukázati, ba ani ze dveří vyhlédnouti. Jmenovitě za okap nesmí. Nemá vystupovati výše, než jak „panáček" velebnou svátosť pozdvihuje, do sklepa sestoupiti nesmí, protože tak hluboko není velebná svátosť.

Jde-li koutnice přece ven, má si vzíti z lůžka, na kterém leží, slámy do střevícův, „aby jí neuškodilo". Po slunci západu však ze žádné příčiny ven z jizby vycházeti nesmí. Šla-li by nedělka na pole, strhla by se bouřka a kroupy by potloukly. Tu sběhnou se všecky ženy na ni, vytýkajíce jí, že ona neštěstí toho příčinou. Kdyby přišla k muzice nebo vůbec do hospody, strhla by se jistě hádka a bitka. Venku nesmí hlasitě promluviti; jak daleko její hlas slyšeti, tak daleko nebude úrody. Voláno-li na ni v noci, nesmí se ozývati.

Do šesti ráno, v poledne od 11—12 hodin a před západem slunce nedělka má býti v koutě. Kterási byla v poledne v zahradě. Cosi na ni houklo; běžela honem do koutu, a ten byl v jednom plameni. Přece vešla a plachtu spustila. Slyšela hlas: „Dal ti čert v nos". (Od Brna).

Jedna žena se zapomněla a šla po slunci západu dojit krávy. Objevil se jí neznámý muž zeleně oblečený a pravil: „Slunko zahoru, dvera na závoru!" (Tak se posud koutnice napomínají). Žena se polekala, nechala dojení a běžela k dítěti do jizby. Ale dítěte nebylo v posteli. Hledali s mužem a našli konečně pod lávou u kamen v díře „peňky" *) dolů hlavičkou zastrčené. (Od Strážnice.)

Chudá žena, jsouc v koutě, pekla chléb. Vyšla si na půdu pro slámu na podpálení. Když slezla, padla na prahu, půl jí bylo venku, půl v kuchyni. Přišla souseda a viděla: chléb ze slaměnek ven, dítě pod lůžkem. Zahledla, jak černý chlap koutnici za vlasy chytil a vlekl. (Od Brna.)

Kdesi za Brnem ležela myslivcova v koutě. Večer kdosi tloukl na dvéře. Žena myslíc, že to její muž se vrací s čekané, budila děvečku, aby šla otevřít. Když se jí nemohla dobuditi, šla sama. Sotva otevřela, chytil ji černý pes a odnesl. Přinášel ji pak každý den "kojit dítě. Myslivec šel na faru požádat pomoci. Kněz udělal okolo ženy kolo svěcenou křídou a pokropil ji svěcenou vodou. Pes utekl vyje, žena žila již jenom tři roky, všecka jsouc pomatena.

Jinou koutnici, která šla do komory, poliskalo tam cosi. Když zašla za plachtu, hrozila jí žena v bílé plachtě.