vlastně činiti nemá — s dítětem na pole, musí v tu plachtu dítě omotati, sice by jí je divy ženy sebraly.

U Hradiště babka svěcenou vodou vykropí lůžko, uváže koutnici plachtu a zapíchne do ní dvě jehly křížem, aby na nedělku můra nechodila; za hlavu jí položí nůž, aby k ní divy ženy neměly přístupu. Potom jí babka nařídí, aby se na každý den ráno modlila růženec radostný, v poledne vítězovy, večer bolestný. Jak se pomodlí, vstrčí růženec dítěti za poviják. Kdyby nemohla té pobožnosti sama vykonati, musí zavolati žebráky a dáti jim obilí, aby se za ni modlili. Umře-li žena v nedělích, sejdou se kmotřenka a nedělčiny sestry a ujednají mezi sebou, která tu pobožnost za ni vykoná. Nebylo-li by jim to lze, najme muž na to žebráky, aby se tolik dní růženec modlili, kolik jich chybí do šesti neděl.

Kdo jde za kmotra, má o stupeň blíže do nebe, zvláště „zá-vitce" (svobodné matce). Odepříti kmotrovství je veliký hřích. (Vsetín). Za kmotra požádán býval dříve některý soused a za kmotru manželka jiného sonseda. Tak bývala celá dědina skmotřena, neboť všichni příbuzní do kolikátého kolena s obou stran vespolek se kmotrují.

Kmotři, přijdouce do domu narozeného dítěte, pozdraví matku a odeberou se s novorozeňátkem do farního chrámu Páně na křest. Když se z kostela k nedělce vrátí, mají už připravenu skrovnou hostinu křestní. Jsou-li rodiče zámožnější, bývá kromě toho ještě zvláštní hostina, tak zvané krtiny, na kterouž kromě kmotrů i nejbližší příbuzní pozváni bývají. Není-li zvláštní hostiny, rodiče novorozeného dítěte pošlou kmotrům do domu křtiny: pečínku, koláče, džbán, pivo a láhev vína nebo kořalky (Haná).

Na Brodsku jde babka „ptat kmotrův", nesouc „radosník" (láhev vína nebo kořalky). Když se uvolí jíti, přijmou radosník, sice ji pošlou jinam.

Ve Slezsku „křestnička" (kmotra) sama si přijde pro dítě, odnese je na křest a potom zase domů přinese. V Javorníku u Strážnice babka podá kmotře dítě oknem, a když přijdou ode křtu, zase je od ní oknem přijme.

Než dojdou kmotři, ženy zatím přistrojí dítě v bílou košilku, zavijou je do peřinky hedvábným nebo harasovým povijanem a na hlavu mu dají bílou hedvábnou čepičku červeným hedvábím velmi pestře vyšívanou, v zadu ozdobenou vysokou „vonicou" (kytkou) z pentlí. Zakryto jest dítě „zakryvačkou", bílou to plenou překrásně vyšívanou. Tento zvláštní křestní šat dítěcí bývá v rodině dědičný a přechází s matky na dceru.

Mají-li rodiče patero dětí, a všecky jim pomrou, při šestém ať si kmotry zamění.

Děti mají své kmotry ve zvláštní úctě, kterou jim jmenovitě tím prokazují, že jenom jim a knězi ruku líbají. Ke kmotrům docházejí jako k nejbližším příbuzným, od nich dostávají sv. Mikuláše, ko-