|
XII.
1. Keď som išou od mej milej [: už deň bou:] 1'udia sa ma opýtali [:kde som bou:].
2. Bou som si ja navštiviti [: mú rriilú:], veď ja nemám uprimnějšú [.rodinu:].
3. Keď som i2ou céz záhumna [:ces šianec:], počul som tam hrkotati [: mój zvonec:].
4. Moje kone po záhumni [: běhali:], pak sa na mňa susedovia [: hněvali:]
5. íSused pajtáš poměřme sa [:veďje nič:], poďme že mi do krčmičky [vinko piť:].«
6. Keď sme si mi toho vinka [• napili:], tak sme si mi krčmaročku [: dobili:].
|
XIII.
1. Koháriho husári hospodu si pýtali.
Ej hoj a ja som jim nedala, lebo som jich neznala.
2. Tebe, Janík, tebe dám, lebo teba dobré znám.
Ej, hoj, kým si šabťu nenosiu, každý deň si k nám chodiu!
3. Ale teraz nechodíš, lebo šablu rád nosíš,
ej hoj škoda teba, škoda mňa, škoda nášho poznania.
4. Kdo je tomu příčina? Všetka tvoja rodina.
Ej hoj, keď sme sami poznali, sobrať sa nám nedali.
|
XIV.
1. Jaj B6že mój, smutný svet mój, nevolný, ztratila som si prstienčok strieborný,
čo som mala od mojeho milého, jaj, Bože mój, veru tratím aj jeho.
2. Ke by bola holubička divoká, lietala by po nad neho z vysoká. Moje sivie očká by ho střežily, že by sa mi neutratil mój milí.
3. Ke by bola ako som nie bohatá, dala by si spravit' reťaz zo zlata. Priviazala by si k srdcu milého, že by som sa nepodela od neho.
4. Veď mi pán Bóh tak napisau na srdce, že by som ťa milovala velice. Neopusť ma premilený v zármutku,
lebo sa mi srdce pukne na skutku.
|
IX.
Původně chtěl jsem popsati tento zajímavý kraj také po stránce jazykové, ale teprve nyní, když přistupuji k vlastnímu zpracování, poznávám, že nejsem ještě s to, abych podal obraz správný a úplný. Jest to nejtěžší úkol, poněvadž předpokládá důkladné ovládání gramatiky slovenské, aby nebylo
|
