Pak ji polomrtvou vyhodila ven na sníh. Když dobytek opatřila, šla do jizby a vypravovala muži, co se jí přihodilo. Ten ihned tušil, že to nebyla opravdová kočka a pospíchal ven, aby se na ni podíval. Ale po ní ani stopy. V tom šel kolem muž jedné pověstné strygy a vypravoval, jak právě vrátila se mu žena tak potlučená, že musela ulehnouti.

Je možno poznati, kdo v dědině čaruje, ale je to věc velmi odvážná. Podobnou zvědavost před málo lety zaplatil mladý šuhaj Kleniar Palo velmi draze. Pletl totiž od sv. Lucie (»od Lucky«) každého dne bič, aby na štědrý den v kostele se mu strygy zjevily. Skutečně stalo se tak; maje u sebe onen bič, uzřel všechny čarodějnice cerovské, ale zjev ten ho tak polekal, že utekl z kostela před skončením pobožnosti. A tím byl ztracen. Od kostela vylákaly ho strygy do pole a tam byl přinucen k přísaze, že nikomu je nevyzradí. Nevyzradil, ale také od té doby nepromluvil. Domácí chtěli na něm vyzvě-děti jeho tajemství, neb vyzrazením bylo by jej kouzlo opustilo, ale marné byly domluvy i týrání; bili ho totiž, aby ho přinutili. Neustále ho to lákalo do polí, až jedenkráte v nestřeženém okamžiku utekl ven a zabil se pádem se skály »Macochy«. Jiný způsob je, každého dne od Lucky počínaje robiti kus na stolci a o štědrém dnu usednouti si naň a dívati se do ohně v peci. Ale není potřeba, aby žena byla strygou a může uškoditi. Když někdo se vypravuje na cestu a předejde ho žena, zvláště s prázdnými nádobami, stihne ho jistě nehoda. Ženy jsou si toho dobře vědomy a proto raději posečkají. Jinak jest potřebí míti se dobře na pozoru, aby někdo nepřivolal si nehodu neopatrným jednáním. Kdo mete po západu slunce a smetí vynáší ven, vynáší tím gazdovstvo. Chléb obrácený odkrojenou částí ku dveřím, vyhání též štěstí z domu. Nůž obrácený ostřím nahoru volá neštěstí. Vydatnou zbraní strygám je věc půjčená po večerním odzvonění.

Z dob ročních zvláště je to advent a vánoce, kdy má lid nejvíce kdy na různá kouzla. Důležitým dnem je připomenutý svátek sv. Lucie. Večer před tímto dnem jdou děvčata »střechu triasť*. Rozestrou zástěru a tlukou do došků; když vypadne žito, vdá se za bohatého, když rož, za středního gazdu a když smetí, za chuďasa. Také jdou klepat večer holí na studnu, a odkud pes zaštěká, tam se vdá. Na Lucii každý má snísti kus česneku, aby mu stryga neublížila. Toho dne nesmí též žena vstoupiti první do stavení.

Jiný obyčej adventní jest pečení »oblátek«, a náleží to k povinnostem učitelovým. Na první den adventní chodí žáci od stavení k stavení pro mouku. Týden před vánočními svátky po vyučování pekou děti za dozoru učitelova, za zpěvu a hlučné zábavy oblátke, naše oplatky. Jest jich potřebí asi osm tisíc. Železné »furmy« mají vyryty kříž a letopočet 1774.

Na štědrý den děti je roznášejí připojujíce k tomu tento *oblátkový vinš<.