lid myslí. Nejlépe dá se to vyjádřiti tím, že je to jakási latentní, celková churavost, která může si každou chvíli projeviti kdekoli na těle a jakýmkoli způsobem. »Hostečný* člověk nesmí se v pátek ani myti ani česati, aby se mu hostec snepohou* —nepohnul; také některá voda je »hostečná«. — Z jiných chorob možno jmenovati »petečne« — osýpku — »drobnice«, »kiahně« — neštovice, »mádra«, »čemer« (»očemeriť sa*) — choroba žaludku, »tlak« — otlačení — »vrženia« — hnisání otoku a j. Z léčivých bylin nejvíce se užívá »čistce* proti bolení hlavy, byliny »pokovár* nebo »mrtva* (nízká kopřiva), jež rozetřená se sádlem pomáhá od vyrážky, >her-mančoku*, »lípového kvetu*, »březového kvetu*, »česneku* a j. Je-li nemocný stižen těžší chorobou, nepomáhá nic, než zažehnávání a musí přijíti »vedunkár* nebo »vedunkárka*. V čem spočívá jejich léčení, jež děje se za nepřítomnosti ostatních, toho jsem se nedověděl. Jen tolik se mi podařilo vypátrati, jakým způsobem se pozná, komu je pomoci a komu není. Dvojí je prostředek. První spočívá v tom, že uvaří se zvláštní bylina >benadička«, a nemocný se v jejím odvaru umyje. Je-li možno ho vyléčiti, pak zůstane voda zelená jako byla před lázní, není-li, pak sežloutne. Ale vždy tato koupel nemocnému poleví. Jiný způsob je tento: Vedunkár(-ka) vejde přímo a rychle do jizby, aniž by pozdravil; a také nikdo z domácích, kteří jsou venku, nesmí ho osloviti. Stoupne si u hlavy nemocného, a třikráte tiše promluví: > Poslali ma umrlí, že včil ste už hotový.« Když pohne po těchto slovech rukama nahoru, nezemře, pakli dolů, je každá pomoc marná

Také nemoci dobytka možno léčiti různým způsobem. Velmi častá je choroba hrdla »šúr* ; tu má se dobytče třikráte obejiti před východem slunce. Dostane li červíky do nohy, ucha a j., pomůže se tím, že časně ráno vyjde se na zahradu k šípkovému keři, ohne se jeho některý prut a zavalí kamenem se slovy: »A ty šíp, já ťa nepustím, kým mojej svini z ucha čer-víke nevypadajú.* Pak jde ona osoba domů, aniž by se ohlédla.

Velmi proslulý byl do nedávná vedunkár ze sousední Litavy. Jedna žena mi vypravovala tento případ. Loni na podzim těžce ochuravěla jí stelná kráva. Onen >vedunkár* poradil jí, aby do nového hrnce dala žhavé dřevěné uhlí a byliny, které jí dal a tím dobytče podkouřila. Pak před východem slunce měla nabrati vodu z potoka, ale po proudu; do vody pak měla dáti kus hlíny, kterou udloubla před kovárnou a kostelem a hrstku ze tří mravenišť. Vše to uvařiti, znovu obkaditi a pak v peci vše spáliti. Hlavní podmínkou však bylo, nedávati do tří dnů z domu nic; kdo něco bude požadovati, ten je původcem oné choroby. A vskutku přišla prý hned první den jedna žena třikráte a vždy s nějakou podivnou žádostí. Rada ta prý pomohla znamenitě

O tomto muži vypravovali mi velmi mnoho. Byl katolík, ale nikdy nešel do kostela; večer pak nikdy nevycházel sám. Vždy prý ho předbíhala »mačka* (kočka) a u sebe nosíval hada a často si stěžoval lidem, že rád by dal 60 zl. tomu, kdo by mu převzal toho hada. Letos na jaře nalezli ho mrtvého na cestě mezi Cerovem a Litavou s hadem okolo krku, a poněvadž nemohli ho odtrhnouti, pochovali ho i s ním.

Neobyčejně živá je na Cerově víra včarodějnice »strygy«, a není prý v celém okolí dědiny na ně tak požehnané; každá druhá gazdina tu čaruje. Strygy nejraději se proměňují v mačky nebo žáby. Zajímavé a pro bujnou fantasii charakteristické je, co mi vypravovala s mnohými detaily cerovská pastýřka. Jednoho zimního rána nedlouho po tom, co přistěhovali se sem, šla dáti dobytku krmení a tu uzřela na žlabu mačku. Chytila ji a holí důkladně vybila; po každé ráně prý kočka zakvičela velmi podivným hlasem.