Po tom vezmou rakev a za hlaholu zvonů a naříkání nesou ji na hřbitov, »cintorín<;. Ten podobá se zahradě, porostlé stromy, zvi. třešněmi a akátem; jen nízké hrbky a pomníky připomínají svaté pole. Pomníky jsou kamenné, z pískovce a velmi originelně zdobeny. Nápisy jsou tohoto způsobu:

»Dvaja sináčkovia tu odpočívajú, ktorí Rodičov svojich v zármutku nechali v najkrajšom mesiaci plnom kvetov, máji, aby s Kristem pánem spolu přebývali mladší Roman Janko a ten starší Pálko. Dvaja bračekovia úprimní a milí, ňak jim Bóh dá radost' vo večnej chvíli. R. P. 1904.*

>Tu odpočívá v Kristu pánu Dudáš Katka Valent, ktorá sa odobrala do zeme Roku páne 1896 ho.«

»Tu odpočívá v Kristu pánu Doriškin mara patrik rodzená Dudáš.*

»Tu odpočívá v Kristu pánu v pokoji telo milého miláčka urodzeného Janka Plachiho . . .«

Směr hrobů je vždy týž, jsou všechny obráceny nohama k dědině. Jámy jsou buď jednoduché, neb tak zvané >pod bok«. V tom případě rakev postaví se do výklenku vykopaného z hlavní jámy stranou, tak že na rakev hlína a kamení při zasypávání nedopadá. Od vykopání prvého platí se 2 K, od tohoto 3 K.

Když průvod dospěl hřbitova, odebere se ihned ku hrobu a po kratinké modlitbě rychle se pochová. Účastníci vrátí se do kostela, kde se zpívá a farář promluví něco o jeho životě; zpěvem zakončí se celý »pohrab*. Nejbližší rodina navštíví pozůstalé a účastní se tiché hostiny, zvané »kar«. Dříve však, než vstoupili do stavení, všichni, kdo měli co činiti s mrtvolou, umývají si na dvoře ruce. Také při »karu* musí starejší pronésti vinš k. př. tento: ^Truchlivé shromážděme! Veliký je rozdiel medzi terajším naším stavom a stavom nevinnosti našich prvních rodičov, lebo miesto neporušitelnosti a nesmrtelnosti nielen okušovať musíme nemoci, ale i smrť, ktorážto je odplata za hřích, lebo tak riekol Hospodin Adamovi: V potu tváři své chléb jisti budeš, dokavadž se nenavrátíš do zeme, poněvadž si z ní vzat, nebo prach si a v prach se obrátíš. Tak i tohoto nášho spolubratra sme odpro-vodili do matky zeme; tak i tito truchliací priatelia predkládajú nám tento pokrm a nápoj, abysme ho vďačne přijali a s užitkom požívat' ráčili.* Po jídle se znovu pomodlí. —

Jako všude jinde, tak i na Cerově léčí nemoci buď prostředky přírodními nebo různými čárami. Některé neduhy vznikají samy sebou, o jiných lid věří, že způsobeny jsou člověkem zvláště pohledem. Naše lidové rčení »byl uřknut* známo je tu pod slovy »prišlo mu z očú*. Obyčejně uhranou ze zlomyslnosti, ale jsou lidé, kteří nemohou za to, •že mají tak zhoubnou moc nad jinými. Úmyslné uřknutí léčí se tím, že se »obkadí«, obkouří zapálenou částí jeho obleku. Aby někdo mimovolně neuškodil, je nejlépe, když si týž odplivne, nebo hledí vzhůru.

Dosti rozšířenou nemocí, jak bylo již připomenuto, jsou též souchotiny, »suchá nemoc*: o takovém nemocném se praví, že mu s >priesti kape*. Tuto nemoc lze vyléčiti u dětí tím, že válí se přes devět hrobů a koupají v odvaru devíti »zelinek«. Častou nemocí je »hostec«. Těžko říci, co si pod tím