Velmi dlhé trvácnosti. I naš zosnulý sa nehonosil Svým majetkom, svými statky A veru nikdy netrpěl núdze Ani žádné nedostatky. On sa pridržal v ruchu, svojského Verne kroja slovenského A hněval sa, když videi niekde 'V kroji i něco cudzieho. A jako toto pěkná cnosť bola, Hodná je i povšimnutí, Neb zevnitrnosť i v jiných věcech Často lidi balamutí. Kdo svoj kroj zhodí, vec si potupí. Otcovské zvyky opustí, Ten lahko nahá i svoju víru I Pána Boha se zpustí. Lež náš zosnulý, jako byl stály Vo věcech zevnitrnosti, Takovu jisté dokázal stálosť I k Bohu ve své věrnosti. Služieval verne doma i v chráme Bohu vždy, každého času, Tým dával příklad mládeži v církvi Držia sa božieho hlasu: »Ať svieti světlo vaše pred lidmi, By skutky dobré viděli, By otce toho, jenž v nebi bydlí, Všetci společné chválili.* On verne konal svoju povinnost! K církvi, ba i dobročinnosť, Bo vedel, že vše, čo máme časné, Jest len neskončená marnost'. On co presbyter za mnohé roky O církev verne pečoval, Cerkevní schódzky, lebo konventy Vždy pilné navštěvoval. Jako pri církvi tak i pri obci Co^výborník dobré radil Neb i čo rychtář za viac roků Obec tuto dobré řídil, Jeho porada a poučenie Všade miesta nalézala Pokudž len síla a moc duševna Celo ho nezanahala. Teď již spočívá tiše v pokoji, Již vám viac neporadí, Ni nespomůže pri všední práci, Jako spomáhal za mladi. Lež za věrnost svú, ktorou dosvědčil Jak zevnitrne, tak v srdci —
Korunu on má slávnu života
I po smrti obdržeti.
A hle toto jest krásné vítězství,
To jest to blahoslavenství,
Ktorého jen ti věrné obdrží
Tam v nebesích účastenství.
Proto trúchlici přátelé milí
Ze života zesnulého
Všickni můžeme poučiti se
I velmi mnoho dobrého.
Jak bol on věrný a usilovný
Či v časných či božských věcech,
Takí buďte též a neopustí
Vás Bůh pri nižiadnych prácech.
Po tomto časném lopotováni,
Každodenní ustávaní,
Prejte mu toho vyžádaného
Štěstí, v nebi přebývaní.
On již s radostí ustáté telo
Uloží do chladné zeme
A žeby duše přišla do nebe,
Toho mu všickni prajeme.
Teď ještě slyšte lúčivé slova,
Ktoré skrz mňa vám oddává,
Keď zarmúcených a utrápených
V časnosti Vás zanaháva.
Manželke milej pekne ďakujem
Za jej věrnost' manželskú,
Za'pomoc, kterou mi pomáhala
Nésti s ochotu prátelskú,
Odpusť mi, milá manželko moja,
Jestli v čom som ťa urazil,
Však asnáď som to len vtedy činil,
Když sem dobré neuvážil.
Leč tvá dobrota, tvá prára věrná
Zas to veždy dosvědčila,
Že si mi v celém dluhem živote
Statečnú manželku byla.
Preto ti prejem, by vdovství tvoje
Také bylo požehnané,
By te Bůh chránil od všeho zlého;
Jen sa drž modlitby Páne!
Reď dum svůj, dále veď k pobožnosti,
Aby ho Bůh požehnával
A štesti, které nám vždy slúžilo
By dábel vám neoderval.
Milému synu mému Jánovi
Otcovské dávám žehnáni,
Ať te Bůh Otec, Syn i Duch sva'ý
Ode všeho zlého chrání.
Pamatuj často na otce svého
|
|
|
