|
tička moja potřebná, na čo ste ma tu nahaly, ako budem bez vás. Prajnost moja, dobrota moja, ako vás zabudnem, matička moja. Ručke moje kelavné, ručke moje pracovité, porada moja, matička moja uprimná«. Ostatní mezi tím zpívají nábožnou píseň. Jakmile farář s učitelem přijde, umlknou všichni. Když vykonán je předepsaný obřad, dozpívány písně, vystoupí učitel, aby přednesl nad mrtvým verše, jakési loučení. Za tím účelem ještě před pohřbem dostane podrobný výčet celého příbuzenstva, poněvadž musí je všechny v oné řeči připomenouti. Za namáhavou tuto báseň dostane 1 K. Příkladem může býti tato:
Pohřebné verše čítané pri poslednej počestnosti Jána Bartika dolnieho, 68ročného starca a vážného hospodára na Cerove dňa 31. aug. 1904.
Pane Kriste ! skrúšene Ťa prosím Udel mi z Tvej milosti
V žití časnom až ku bráně hrobu K Tebe stále věrnosti.
A když bude Tvoja svata vól'a,
Nech mňa milosť tvá skrze smrť k Tebe
Z tejto biednej zeme v slávne nebe
V pokoj, v radosť večnú hočkedy povolá.
|
Text. Budiž věrný až do smrti a dámť korunu života. Zjev. T. 2 , v. 10
Jako sluniečko po dennej puti
V iný kraj světa zapadá,
I starec také po puti časné
Večnú vlasť v nebi si hladá.
Tak i zosnulý Jan Bartik dolní
Přítel náš, v Kristu brat milý,
Věrný to manžel a dobrý otec
Už po dosť dlhej puti života
Putuje do inej zeme,
Putuje k otcom dávno zosnulým,
Ta kde my všetci pojdeme.
A my v žalosti za ním tu lkáme
Toho si pripomínajúc,
Že i my též tak všechno naháme
Dnes zajtra za ním spechajúc.
Za ním pojdeme, driev neb později
A len to po nas zůstane,
Co sme dobrého tu vykonali,
A viera že nás nesklame.
Manželka kvíli za svým manželem,
Syn pláče, otce narieka,
Nevěsta, také vnukové milí
Nemajú svojho starčeka.
Ale to čo vám oň dobré nahal,
V čom vás cvičil, poučoval,
To nevzal sebou, bo vás čo manžel I otec verne miloval.
On vám za příklad slúžil věrnosti,
Skromnosti, pracovitosti.
Pri ňom nebolo nižiadnej pýchy,
Nádhery, marnotratnosti.
A veci tyto často přivodí
Lidí do záhuby časnej.
A připraví jich driev lebo později
Také o spasení věčné.
Však dosť příkladů máme v živote,
Jako sa i u nás deje,
Otec sial, oral a nadobýval,
Syn nežnie ani neseje.
Otec sa snažil, aby zanahal
Domy, statky a majetky,
A syn neb dcera to vše premrhal,
Popredal — strovil za pletky.
A čo že rudí k tomu přivodí
K takovéto marnivosti?
Pýcha, nádhera býva počátek
Všech nešlechetných žádostí.
Pýcha pred. pádom veždy chodieva,
Lidí v záhubu uvodí,
Často z boháčů činí chudobných
A na žebrotu přivodí.
Ale pokora a poníženosť
Toto sú křesťanské cnosti,
Ktoré mávajú za pokolení
|
|
