A hned na to:

Když sejmul partu, rozpletl družba nevěstě též vrkoč a tkaničku, kterým byl zavázán, »tráčok* dá družici, aby se brzo vdala.

Pak zouvá nevěsta ženicha; ten úmyslně čižmu nohou zadržuje, někdy i ucpe plátnem, a škádlí ženu, že ho nedovede ani zouti. Když konečně jednu nohu ma volnou, má si s druhé nohy sám botu sejmouti a poněvadž zatím má nevěsta právo botou ho tlouci — prý poprvé a naposled — tu ovšem dlouho neotálí. Pak zůstanou sami.

Ráno když novomanželé vstali, umyjí se společně a muž otře se o ženino oplecko a žena o jeho košili. V umývadlo jim naházejí také peníze — pro štěstí. Pak mladou ženu zavíjejí t. j. ustřihnou jí vlasy, připevní jkytku* a »dlhý ručník*. Takto vystrojena jde do kostela bez muže, provázena jsouc jen první svatvicí a družbou, jenž nese na čekaně kus masa a »mrváň«; je to plat panu faráři. Tomuto obřadu se říká »ide na váčku*. Po krátké pobožnosti vrací se zpět. Na podstěně vezme si s »válovčoka* t. j. s válu jablko, aby dobře jedla, a do náručí jí dají tři polínka, aby měla brzo děti. Pak ji družba vede poprvé do chýže. Zde dostane ozdobný koláč »radost-ník«, a v uzlu lískovce, s nimiž třikráte obíhá kolem stolu, při čemž ji družba honí. Když ji chytí, rozhází lískovce a radostník rozdá hostům. Pak se tančí a hoduje. První tanec, »verdunk«, tančí s mužem, jiné, jako s »ru-čnikorn«, tančí s novými příbuznými. Svatebníci rozcházejí se až ve středu hojně obdarováni.

Když někdo zemře, umyjí jeho tělo, ustrojí, a pokud možno brzy uloží do prosté, z otesaných dřev sbité rakve. Staří lidé pamatují již na to a obyčejně dávno před smrtí mají uchystáno, co se jim má dáti do hrobu. Mladé a zvláště svobodné obléknou velmi pečlivě ; děvčatům dají i partu s věncem a pokryjí stužkami, jež visí pak z rakve. Na znamení, žed ům má smutek, barví spodní část až někdy k oknům hlíncu a to zůstává někdy 2 — 3 roky. Obyčejně třetího dne je »pohrab*. Tu teprve zavrou truhlu a vynesou do stodoly >na pajtu.* Když vynášejí gazdu nebo gazdinu, rozseknou na prahu peníz ; jednu polovinu si ponechají, druhou dají do rakve na znamení, že se gazdovstvo rozděluje. Někde dávají i mimo to peníze k mrtvému. Ve stodole postaví se mrtvola na nízký podstavec a pokryje se ozdobnou plachtou; na truhle kříž označuje hlavu nebožtíkovu. Zatím sejdou se příbuzní a známí, všichni ve smutečním šatě. Ti, kteří jsou mrtvému nejbližší, přijdou ve starém rouchu, někdy úmyslně znečištěném. Ženy z příbuzenstva přikleknou až k rakvi, položí na ni ruce a hlavu, a naříkají silným hlasem, někdy i ve verších; jich improvisovaný, někdy snad směšný, ale obyčejně opravdový žal vzbudí slova velmi působivá. Tak uvedu jako příklad: >Matička moja dobrá, ma-.