význam jeho, když mu dorůstají děti. Inferiorní postavení přístavka patrné je i z toho, že na náhrobcích žena jeho často není uvedena jménem mužovým, nýbrž otcovým a i děti někdy jmenují se tu dle děda.

Při té příležitosti možno též uvésti, že příjmení nemá tu ještě toho významu jako u nás. Obyčejně Cerovan se uvádí mimo křestní jméno ještě dvěma, z nichž jedno je patronymikum nebo přezdívka a má větší význam v ústech lidu i někdy u úřadů než příjmení.

Mnohem více lze říci o zřízení obecním a církevním. V čele obce stojí »rychtář*, volený vším občanstvem na tři léta. Odznakem jeho je hůl >rychtářská palica« ; platu má ročně 60 korun. Hlavní činnost jeho spočívá v tom, že svolává a řídí poradní sbor, stará se o exekutivu jeho nařízení, rozhoduje menší spory, dává různá svědectví a pod. Jiná agenda, zvláště korespondence s úřady, je odkázána obecnímu notáři, jenž bývá zpravidla společný několika obcím. Má býti toliko pomocnou silou, písařem, ale ve skutečnosti moc jeho někdy je rozhodující. Národnostně bývají tito notáři skoro vždy urputní maďaroni, což však nevadí, aby krátkozraký lid nepodléhal vlivu jejich více než vedení osvědčených pracovníků z řad vlasteneckých učitelů a farářů. Plat jejich je dosti značný; jen Cerovo platí litavskému notáru přes 600 K. Jiným obecním funkcionářem je >pokladník*, jenž sbírá daně »porcie« a řídí obecní pokladnu, za čež má odměnu 40 K ročně. Dále přistupují dva »prisažní« s ročním platem po 24 K a dva »zakazáči« obyčejně mladí gazdové, určení k oficielnímu oznamování důležitějších vzkazů sousedům; dostávají za tuto službu po 20 K. K nim druží se »bubnáš«, jímž však může býti též zakazáč. Vlastní obecní výbor skládá se ze 24 členů. Polovina volí se vždy po 3 létech, druhá část skládá se z těch, kdo platí nejvíce daní. Ti nemají platu, bývají jen od rychtáře při každé schůzi na obecní útraty častováni pálenkou. Práva tohoto sboru jsou dosti značná, náleží mu rozhodovati o všech důležitých záležitostech obecních, ale právě v tomto shromáždění a nad ním provozuje zmíněný notár svůj vliv, tak že obecní výbor bývá nástrojem jeho maďaronských choutek.

Obecními zřízenci jsou dále 4 pastýři placení obcí dle zvláštní smlouvy »vocatora«, v němž jsou obsaženy všechny jejich povinnosti a důchody. Také dva »kováči* v obecních kovárnách vázáni jsou podobným vokatorem, kolik mají žádali za kterou práci. Služebníkem z části obecním, z části církevním je »hlásník«, »bochter<. Úkolem jeho je zvoniti a po odzvonění večerním obcházeti ves až do dvou hodin s půlnoci. V léto dědině na rozdíl od jiných mají pěkný zvyk, že hlásník jest povinen po odzvonění zpivati s věže nábožnou píseň a to dva verše na dolní konec a dva na horní. A je to opravdu velmi působivé, když za letní noci nad ztichlou osadou nesou se z výše zvučným, zbožným hlasem, jak jen Slovák dovede, pronášená slova modlitby, aby chráněna byla ves od pohromy.

V dobách nebezpečných, kdy za sucha hrozí oheň, béře si hlásník každé noci dva »vartáše« řadem dle stavení. Služba hlásníkova platí se naturaliemi a to 12 litry rože (t. j. žita) z každého domu. Konečně možno uvésti háj -nika, jenž má hlídati pole a lesy.

Vedle vrchnosti obecní je zvláštní církevní, V obci je hlavou její místní farář, jemuž dříve všeobecně říkalo se též »pan otec« — paní farářce >paní matka i. Mimo kněžské povinnosti má na starosti všechny zájmy církevní a školní, předsedá církevnímu shromáždění, přijímá nařízení od vyšších úřadů, děkana a seniora a referuje jim o poměrech své osady. Obec si povolává a vydržuje faráře sama a plat jeho do nedávná záležel skoro výhradně