skleněných kuliček, a jiných »hrček«, pokud jen místo stačí. Aby jednotlivé obrazce mohly se na pokladení měniti, nepřišívají se, nýbrž jen připichují a každé neděle přestavují; toliko na rozích jsou vždy dvě růžičky zvané jficle*. Také vroubí si děvčata párty různě, někdy velmi uměle vystřihovanými pásky bílého papíru. Vrcholem dovednosti a vkusu je >veniec< upevněný na pokladení dvěma silnými dráty. Má tvar polokulovité korunky, mří-žovitě upletené ze slabounkých, stříbrných drátků, a z ní trčí množství drátěných tyčinek s penízky a červenými stužkami. Z uvedeného, jak myslím, je asi dosti jasno, že parta je nejen velmi originelní, ale i krásnou částí cerovského kroje. Jí postava dívčí se zvyšuje a zvláště ze zadu a na slunci nabývá neobyčejné malebnosti. Stuhy, jež jsou upevněny na partě, nesplývají volně, nýbrž jsou přidržovány plachtou, ozdobenou zpravidla vyřezáváním. Tato jde přes oplecko, ale pod výšivkou, ku předu, kde vyšíváním a krajkami vyzdobené konce visí volně s loktů. Úpravě plachty a stuh věnují děvčata mnoho pozornosti; vzpomínám, jak často několikráte průběhem náboženských obřadů přímo před oltářem, kde je místo děvčat, pečlivě upravovaly si záhyby plachty a stuh.

Parta je určená jen pro dny sváteční a kostel, není-li ovšem smutek nebo kající den. V těchto případech a ve všední den nemívá děvče obyčejně na hlavě nic nebo jen »kosičku« neb »póločku<. Prvé je půl šátku, rozstři-ženého do trojúhelníku a v podobě pásky uvázaného kolem hlavy; druhé jest jen pruh pestřejší látky uvázaný týmž způsobem.

Vlasy si děvčata dříve barvila, nyní jen hodně mastí. Rozčesávají si je na cestičku »pútec« a pletou v jeden cop, ozdobený stuhami.

Znakem vdané ženy je >čepiec*. Upravení jeho na hlavu je dosti nesnadné a v první době po svatbě i velmi bolestné. Spočívá v tom, žě krátké vlasy, jak ženy na Cerove nosí, ovinují se kol drátu, ohnutého do čtverce. Tento rámec nazývá se »kytka* a k hlavě jest připevněn »obóčkou-, páskou, jež je dovedně upletena obyčejně z černých žíní, Na předu vine se obóčka poněkud níže vlasů a pěkně odráží se na lesknoucím se čele. Poslední dobou upevňuje se » kytka*, ovšem jen v neděli, také »fáborkou*, tenkým pletencem pestrých stužek, mezi něž jsou všity i řetízky korálků. Na kytku navléká se čepec. Hotoven je doma z bílého plátna a ozdoben zvláště u mladých žen na předu krajkou »čipkou«, která je poněkud delší a přechází za ušima v konce zvané »záušnice«. Cipka u nedělního čepce není přišita, aby mohla se vyměniti. Nyní nahrazuje ji krajka týlová doma ještě povyšívaná. Zadní část čepce, která je napnuta drátem, ozdobena je různým způsobem a možno skoro dle množství ozdob uhádnouti, jak dlouho je ta která žena vdaná. U mladých hned po svatbě vine se okolo do čtverce ornament z našitých stužek a střed vyplněn je krásnými obrazci, sestavenými z úzkých stužek, korálů, sklíček, růžiček a pod. Má to býti mladé ženě náhradou za odloženou partu. Čím více ale se vzdaluje od svatby, tím stává se čepec jednodušším, až u stařen z toho všeho zbude jen malý, černou bavlnou uprostřed vyšitý křížek. Vždycky však je čepec drobně rancován, a to na horním Cerovu na právo, na dolním na levo. Poslední dobou ujímá se též nošení šátků jak u žen tak i u děvčat. Ženy však i tu musí nositi čepec, neb jakmile onen drát, který málokdy se vyměňuje, byl upraven, nemohou nikdy, ani v noci, býti bez čepce. — K svátečnímu kroji počítají se též »gombe«, na šňůrce navlečené korály a jiné cetky s pěkně pletenými třapci. Gomby uvazují si děvčata a mladé ženy na hrdlo.