Rukávy bývaly dříve vždy dole široké — dosud několik gazdů nosí je dle starého způsobu^ — nyní však většinou se zužují v jakousi manšetu, jež bývá ozdobena vyšíváním, zvláště u nedělní košile svobodných. ^Kalhoty jsou dvoje, v létě jsou to gatě, v zimě nohavice. Gatě jsou široké, plátěné kalhoty sahající pod kolena, dole málo roztřepené; stahují se nahoře motúzem a jsou bez rozparku. »Nohavice* jsou ze sukna, přiléhají těsně k tělu do bot a nahoře se stahují řemenem. Bývaly dříve u sedláků vesměs barvy bílé, jen u kapes zdobené šňůrováním; ale nyní počínají nositi i barvy tmavomodré, jako dříve nosívali zemane. V letě nosí nohavice jen kostelníci, a tento obyčej vykládá se různými příhodami pro kostelníky ne vždy lichotivými. Aby gatě nebo nohavice se neznečistily, berou si muži plátěné »zástěry«, jež bývají u svobodných v neděli pěkně dole vyšívány. Další součástí letního kroje je »lajblík«, asi naše vesta. Je z jemnějšího sukna nebo fianelu, bez rukávů s ozdobnými knoflíky a vyšíváním. V zimě a u kostelníků v letě lajblík je nahrazen >kožuškem«, zhotoveným z ovčího rouna, srstí dovnitř a vybílenou koží ven. Pestrosti dodává mu vyšívání často hedvábné a napřed při kraji vzorky z barevných, kožených proužků. Je též bez rukávů a zapíná se jen nahoře koženým poutkem. — Na lajblík nebo kožušek přehodí se přes rameno »kabanica«, soukenný kabát. Cerovské kabanice jsou mnohem kratší než ku př. trenčanské nebo oravské, ale jinak téhož střihu. Vzadu jsou jakési krátké šosy, zvané »faudy«, napřed dole u kraje vykrojené, a cifrování na této přední části, totiž »krivinka«, »kriedlo«, »podkova* a »tulipán« je u starších vyšito černě, u svobodných červeně a žlutě; konce rukávů jsou vyloženy vždy červeným suknem, zvaným »hajtáš«. Kabanica nosí se více přehozená — a to na Ce-rově přes obě ramena — než oblečená. Za větší zimy berou si muži >ko-žuchy«, velké kožichy s rukávy, které dříve měly jako kabanica šosy a pestré ozdoby, nyní však jsou jen rovné a méně zdobeny. Také nyní vcházejí do mody kožuchy hnědé, barvené odvarem ořechovým, na místě starých bílých. V nepohodě na cestu, nebo »mladý zať«, ženich, na sobáš obléká si »širicu«, dlouhý, soukenný, bílý plášť, vzadu se širokým čtvercem »hazochou«. Není zdoben mimo červené lemování.

Na krku mají vždy černý šátek »halstuch«, u mladých na konci se střapečky. Klobouk starocerovský býval malý, kulatý s vysokým okrajem a bez stuhy, nyní kupují si klobouky rozmanitých městských forem a svobodní připevňují si na předu růžičky a cetky, jež dostali od děvčat.

Na nohou v zimě i v letě všichni nosí boty, »čižmy*. Mimo čižmy dříve měli »botky* a »črieve«. Botky byly nižší čižem a stahovaly se k noze těsně vždy na straně řemínkem; črieve měly podešve sešité se svršky zevně a vzadu vysoké tenké podkovky.

Do práce je ovšem šat mnohem jednodušší. Tu stačí košela splývající přes gatě, zástěra a čižmy.

Staří Cerované mívali dříve vlasy dlouhé až na ramena a volně česané, nyní až na několik starců nosí vlasy krátce přistřižené.

Mnohem ozdobnější a složitější je šat »háby« žen, zvláště svobodných. Košile nazývá se >rubáč«, je mnohem delší mužské, nahoře sahá nad prsa a zavěšena je na ramenou tkanicemi. Na rubáč obléká se »stánka* široký pruh plátna, sešitý a pěkně červeně vyšívaný nebo vytkávaný. Oblékal se na boky přes hlavu a to velmi obtížně — obyčejně jedna žena pomáhala v neděli druhé; — nyní stánka se zapíná na straně a zavěšuje na ramena »žin-kami«. Účel její je, aby vzadu nebylo viděti bílý rubáč. Ve všední den nebo