jsou popsány v X, sv. Národ. Sbor. si. M. A. Šmolkovou, jež také pobývala v .této krajině.

Z ozdob zvláště nutno uvésti výšivky a krajky, jež ukazují nám nejlépe, jak bohatá je fantasie duše slovenské a jak obratné jsou ruce, které jinak vykonávají nejtěžší polní práce. Vyšfvati dovede každá žena, ale vymysliti neb skombinovati novou »furmu« zná jen několik »ženiček* v dědině. Jak možno ze starých kusů kroje souditi, bylo dříve vyšívání asi jednodušší. Nyní však jak ve vzorech, tak i v barvách je neobyčejná pestrost. Domácí způsob vyšívání je »križikové«; jiné stehové »navlačovania«, jež se též vyskytuje na cerovském kroji, je původu cizího a robí se v sousední Litavě. Zajímavo je, že na Cerově dovedou vyšívati jen po rubu, a to z té příčiny, že steh po rubu šitý je mnohem úhlednější. Velký smysl pro intensivní barvy pochopíme i tím, že ženy vyšívají nejraději Venku, v poledne, když odpočívají, na pastvě a pod. Zvláště děvčata, kamkoli jdou, vždy berou si něco k vyšívání.

V zimě a doma robí se krajky. »Klepňují« se na » batohu* »klepnami*, paličkami, jež opět ukazují zručnost cerovskou ve vyřezávání. Zpravidla klepně přecházejí v dřevěné řetízky, zvonky, lucerny a pod,, tak že při klepňování příjemně chřestí.

Názvy jednotlivých vyšívaných a krajkových vzorů jsou velmi rozmanité a ukazují nám, jakou obrazností Slovák je nadán. Uvedu nejobvyklejší: *du-kátová*, »šulkavie«, »so sviatosťou«, »s tubirožňou*, »s pierom a ladouky*, »s troma krivákami«, »s jaštěrom*, »s koňom«, »s varacou*, »so sviatosťou obnášané*, »so zvonom*, »na kříž papek«, »s klimcom', »s rojtrou (lojtrou)*, »so sedlom*, »drumble«, »s vlčou labou«, »so sluncom*, »so strygou«, »s kmotřičkou«, >s lašťovičkou*, »s rakom*, »s peňážkovou reťazou«, »plo-štičkavé*, »gunce«, »obnášané oči«, »s motýlom*, *s babou«, »s oltárom*, >s bludnou cestou*, »kde sa dvaja židia boskavajú*, atd. Znalost klepňování nyní velmi rychle mizí, tak že jen asi čtyři ženy, vesměs stařeny, znají plésti těžší vzory. Příčinou toho je nová moda, jež nahrazuje krajky na čepci »čipke« tylovými krajkami různě doma ještě vyzdobenými. Také vždy méně vyskytuje se v kroji cerovském * vyrezávanie*, prolamované vyšívání, jež jsouc protkáno barevnou bavlnou, bylo velmi pěknou ozdobou zvláště joplecka*. Vedle těchto upadajících druhů umělé výzdoby lidové vzmáhá se vždy více okrašlování jednotlivých částí kroje, čepců, barevnými, skleněnými perličkami, penízky, jež někdy dodávají pestrosti, ale často zavádějí již ku křiklavosti.

Zlaté a stříbrné šperky byly při nedávné chudobě úplně neznámy jak mužům tak ženám. I dnes nosí jen několik předních gazdů hodinky, a prsten způsobil by doposud posměch. Za to již odedávna bylo známo líčení a barvení. Dříve ženy a děvčata nemohly si mnoho na to věnovati, užívaly jen barevných papírků; nyní si kupují již pudry a jimi si » krášlí*, ve skutečnosti však hyzdí, tváře. Zajímavější však jest, že do nedávná světlé vlasy byly velmi neoblíbeny, tak že prý mohly býti i překážkou sňatku. Jestliže přec příroda k někomu se zachovala tak macešsky, používal různých barev, jež měly zůstati tajemstvím aspoň do svatby. To ji? přestává. Posléze možno uvésti, že k předním podmínkám ženské krásy náleží lesklé čelo, a za tím účelem si je děvčata i ženy mastí a různým způsobem hladí.

Po tomto úvodu můžeme přistoupiti k popisování jednotlivých částí kroje mužského a ženského. Nejspodnější u mužů je »košela«, naše košile. Je velmi krátká, sahá po boky, ale jinak téhož střihu jako naše. U krku stahuje se tkanicí; rozstřihnutí zpředu na prsou sluje »rozporok*, »nádro«