stívost; starý šat předpokládal často mnoho otužílosti, ale té už v lidu namnoze není. Že tím vkus národní velmi trpí, je nesporné, neb obdivujeme-li se právem krasocitu v lidovém kroji, žasneme často, jaká sprostota může vzbuditi zálibu Slovákovu při věcech kupovaných.

To vše možno uvésti všeobecně a demonstrovati namnoze detaily na kroji cerovském. Není tomu dávno, kdy domácnost cerovská nekupovala nic, než boty a pro muže klobouk; ostatní, mimo různé ozdůbky, bylo doma. Tato doba však přešla a dnes se udržuje sice kroj v hlavních rysech, ale přec ubývá mu ryzosti. Jen některé části dospívají ještě svého rozvoje. Nej-čistší typy možno viděti při slavnostech, zvláště svatbách.

Hlavní předností kroje cerovského je neobyčejná malebnost a i pohodlnost. Zikladní barvou je bílá, v ozdobách červená, černá, modrá a »ve vyřezávání* t. j. prolamováni žlutá; zelená barva, která je velmi oblíbena v nedalekém Dačolómu, ve vyšívání cerovském se nevyskytuje.

Nejdůležitější součástí je plátno a to více konopné než lněné. Způsob výroby je týž jako jinde. Konopí, jehož bujné záhony vlní se »na konopni-ciach« u každé osady, se vytrhá, usuší a pak na močidle močí a znovu suší. Uschlé »třepe* se na trdlici, aby oddělila se vlákna od pazdeří; pak se češe a třídí. Lepší plátno může se utkati jen z dlouhých, silných vláken. Tato práce, vyžadující značné zručnosti, vykoná se v letě nebo na podzim. Do vánoc, někdy i později se přede a pak tká.

Přede se na kolovratu, nebo častěji jen s »praslice« na »vřeteno*. Přeslice skládá se' z tyče připevněné na prkénku. Na tento podstavec sedne si předoucí a s tyčky trčící těsně při těle souká levou nit; pravou otáčí vřetenem, aby nit se ukroutila. Když vlákna jsou již dosti vysoukána a stočena, navinují se na vřeteno, a přede se dále. To je způsob cerovský. V jiných dědinách neotáčejí vřeteno levou rukou, nýbrž prudkým zvrtnutím roztočí je na tak dlouho, pokud oběma rukama ne-vysoukají přiměřeně dlouhých vláken. Nit takto upředená je prý mnohem jemnější, neb je možno upravovati ji oběma rukama. Podobně se přede len.

Přeslice i kolovraty zvláště děvčat jsou opravdu mistrně zdobeny barevným vyřezáváním a dovedně zasazenými zrcádky Také vřeteno dovedou vysoustruhovati velmi pěkně, a to velmi jednoduchým způsobem. Podélné dřevo, obyčejně švestkové, již poněkud nožem přizpůsobené tvaru vřetena upevní do jamek dvou dřevěných špalíčků na úzké lavici. »Bičíkem*, podobným luku, jehož tětiva je otočena jednou okolo budoucího vřetena, uvádí se v střídavý, prudký pohyb, a druhou rukou dlátem soustruhuje. Zvláště rádi zhotovují vřetena s volným »prstencom«, jež při otáčení chřestí. Z nití takto napředených tká se plátno na »krosnách«. Skládají se ze dvou postranních kusů, jež se zovou >krosna« a spojeny jsou rovnými laťkami, které jmenují »priemi«. Nitě navinují se na váleček »návoj*. Dále jsou »rúčke«, na nichž jsou kolečka »obrdačke« a »nitelnice*, jimž se nitě pro-vlékají a vedou do >brda« zasazeného v >bilách*. S nitelnicemi jsou spojeny ipodnože*, z nichž jedna je vždy nahoře, druhá dole; záměna jich se jmenuje »podzívnutí*. Plátno se navíjí na »návojčok*. Mimo to je »člnok« a v něm >cievka«. Na cívku souká se nit na »potáčku« z přadena, které je na »koze*.

Šířka plátna není velká, asi 50—60 cm. Také sukno zhotovuje se doma z ovčí vlny, ale již menší měrou; nyní většinou kupují soukenné části již hotové na jarmoku.

Na Cerově také tkají, ovšem jen pasy, na krosienkách. Způsob a názvy