kladnou Činností kořínků a listů ku zvýšení úrodnosti, a mimo výborné krmivo dává dobře placené semeno. Jak značný význam má tato rostlina v ccrovském hospodářství, ukazuje tento skutečný doklad. Jeden domkář • koupil si před několika lety kus půdy za 60 zl. a ve dvou letech vytěžil na něm 2l/2 metrického centu bólhojového semene po 50—80 zl. Také chov dobytka tím velmi mnoho získal a stal se důležitým zdrojem příjmů. Největší péči věnuje Cerovan svým >juncům<. t. j. býčkům a volům, které odchovává jednak na prodej, jednak do tahu. Lne k nim opravdovou láskou, hovoří s nimi cestou jako ruský mužík, a šetří je až příliš úzkostlivě; zvláště při orání namáhá se oráč často více než spřežení. Také nesvěřuje >statok« voly a junce společnému pastýři, nýbrž pase je vždy někdo z rodiny, — starší členové nebo děti. Společně na pastvu se vyhání vepřový dobytek, ovce a kozy. Koně pasou již velmi zřídka. Pastýřů je celkem sedm, tři »gondáši« (pastýři vepřů), tři »juhási« (pastýři ovec) a jeden »kraviar*. Z těch čtyři jsou vydržováni obcí — dva pro horní a dva pro dolní Cerovo — a tři od zemanů. »Paša* je rozdělena též na tři části, horního a dolního Cerova a zemanskou. Pastva trvá od časného jara do podzimu, někdy i v zimě, ale vždy jen přes den; na Cerově nekošiarují.

Také hospodářské nářadí v mnohém se zdokonalilo, ač má ovšem ještě dosti daleko k modernímu nářadí intelligentního českého rolníka. Názvy jednotlivých součástí vozu a pluhu mají někdy značnou důležitost, a poněvadž nejsou všude totožné, uvedu ty, jichž se užívá na Cerově nejvíce. Vůz je dvojí »dlbý* nebo, »senný« a »krátký«. Části jeho jsou: *os« (osa kol), »kolesa« (kola), »lojtry« (žebřiny, postranice), »šaragle« (čela). V kole je »hlavac, >spice«, »behre« (loukotě) a jlóník* (»zákolník«). Lojtry vzpírá od kol vztyčná »lóč« (pl. »liovče«.) Na ose předních kol je »hlavnička«, jež umožňuje otáčení vozu, a v ní k opření lojtry jsou »klaníce*. Přední a zadní kola spojuje »rázvora« (rozvora), a k přední ose připínají se dvě »snice< (ramena). — Pluh má hlavní osu shriadel*, »pluhovnice* (kleče), vlastní pluh, jenž oře »lemeš*, nůž, jenž je před lemešem, zvaný »čerieslo«, a kolečka »čeleske«. — Spřežení volů zapřahá se jen pod j>jařmo* a toto má části: »jarmo* vlastní, jež se shora spočívá na šíji dobytčete, spodní část »dostičke«, a pár »ihlic« po straně. Voj s jařmem připojuje k vozu čep »škrtle*. Nyní užívá se též »bran« a válce »válok«. Poslední dobou i sem razí si cestu různé hospodářské stroje mlýnkovací, mlátící a j.

Také sadařství, podporované dobře vedenou obecní a školní štěpnicí, počíná se rozvij cti', Podnebí i půda je dosti příznivá, ale posud nenašlo ovoce odbytu.

Tím však není ještě rozvoj hospodářský vyčerpán, nýbrž pokračuje dále dík usilovné snaze domácích pracovníků. Aby se zamezilo vyssávání dědinským, židovským obchodníkem, a aby zároveň se budil smysl pro svépomoc, založen byl po vzoru jiných vesnic místní potravní spolek. Vypsal se určitý počet podílů po 10 K, a za peníze takto sebrané zařízen byl krám s nejpotřebnějším zbožím, vedený Slovákem. Každý »účastinár« má právo hraditi si odtud potřeby a mimo to má nárok na výroční odměnu ze zisku. Spolek ten nezištně veden s neobyčejnou obětavostí místním učitelem a farářem prospívá dobře. Obrat činil loni 20.000 K, čistý zisk byl 700 K. z něhož část byla vyplacena jako 6% úrok podílníkům, ostatek uložen k základnímu jmění. Tímto podnikem byl žid přinucen vzdáti se obchodu; odejmouti mu i krčmu, jako učinili v nedaleké Sucháni a Dačolómu, to při velké náklonnosti Cerovanů k pálence půjde pozvolna. Jen jeden