k dědině, až při zahradách spojují se v souvislý prsten poměrně nejlépe vzdělané • půdy.

Hlavní názvy jednotlivých polí a míst možno uvésti tyto: Behor, Brauce = Bralce, Brezini, Brezov peň, Červená hlína, Črukov, Dlhie hony, Dlhie zeme, Dolnie blata, Dudášov vršok, Háj, Horka, Hustá chrast, Husárov laz, Kopanice, Macocha, Miljačov, Močary, Náklo, Na blatách, Na hlavách, Nad panským mlýnom, Nad velkou lúkou níže žliebku, Pofan, Pri vela štadlách, Pri Dobošovej štadle, Ravnie, Selečnó, Smradová dolina, Strmie zeme, Súdorka, Široká lúka, Široké zeme, Šinčokov Vršok, Šošov laz, Tomášova stráňa, Turniště, U dubíka, U lípe, Valentova stadia, Záhumnice, Zakluč.

Ornice okolo Cerova není hluboká; mnoho je míst kamenitých, skalisk a červené, pískové hlíny. Ale na tak značné rozloze, nalezne se dosti půdy, jež dobře odměňuje práci rolníkovu, i kJ.yž tato není nejintensivnější. Vůbec náleží Cerovo kvantitou i kvalitou mezi nejpožehnanější v Horním Hontě. Po-zemky dle posledního katastrálního vyměřování rozdělují se na půdu »vňuternou«. (zahrady, konopnice), »oráčů« zem, luky, »pašu« horu a neužitečnou zemi. Každý osadník mimo želiary i obec jako celek má po dílci z každého tohoto druhu. Kommassací rozdělena byla dále všechna plocha na trojí: 1. na část dolnáb urbarialistů, sedláků usazených na dolním konci t. j. jižním, 2. na část horních urbarialistů a 3. na půdu zemanskou, ležící východně od cesty Litavské až k údolí litavskému. Každá pak z těchto částí rozdělena je dle úrodnosti na díly rozdrobené na množství malých obdélníků, tak že každý hospodář má pole na 6 místech.

Způsob vzdělávání půdy na Cerově je u porovnání s jinými dědinami a zvláště maďarskými velmi pokročilý. Ovšem nutno připomenouti, že rozvoj ten způsoben byl v posledních desíti letech, a to přičiněním učitele Zocha a faráře Raffanidesa. Dříve se silo jen obilí: »rož< (žito) j>žito« (pšenice), »ovosbólhoj« (anthyllis vulneraria). Daří se všude i na kamenité půdě, nepotřebuje zvláštní přípravy země, naopak sám přispívá roz-