To jest vše, co zatím z historie cerovské možno uvésti. Hospodářské změny po r. 1848. uvedeme v pozdějším odstavci.

Tvar její jest dán, jako u jiných sousedních dědin, podélnou kotlinou. Je to řada stavení, jež se na severním a jižním konci zužuje až k dosti těsné cestě, do středu však oe rozestupuje, ale návsi netvoří. Prostranství uprostřed jest totiž zabráno sbecními staveními a dvěma rybníky, z nichž vytéká malý potok, v létě obyčejné vysychající. Z cest je nejdůležitější a proto poměrně lepší ta, která směřuje do Krupiny, města, k němuž se Cerovo připíná úřady i hospodářsky. Mimo to spojeno jest ještě s Litavou, kam náleží poštovním spojením a velmi zanedbanými cestami s Drieňovem, Celovci a Opavou. Příloha I.

První, co překvapí, je neobyčejně těsné seskupení domů. Přiložený plán je kreslen dle katastrální mapy z r. 1877.; dnes je několik stavení z něho zbořeno, ale dosud jsou někde tak blízko při sobě, že vůz mezi dvěma statky sotva projede. Tuto stísněnost není možno vyložiti polohou, neboť dědina mohla by se prodloužiti zvláště k severu, ale tu působily pravděpodobně poddanské poměry. Vedle gruntu poddaného jednomu zemskému pánu rozmnožením rodiny přibývala obydlí mladší generace, jež byla stavěna těsně vedle, nebo, když místo již nestačilo, vzadu v zahradě. Toto poslední dalo pak podnět k častému přezvisku ku pr. Bartík »vrchní < (v zahradě) a Bártík >spodní« (při cestě). Uvedený výklad hustého dnešního osazení potvrzuje i dělení zahrad a záhumnice. Obr. 2.

Stavení jsou též poměrně úzká 5—7 m, za to však až pětkráte tak dlouhá. Na prodloužení má vliv skoro jedině počet a velikost stájí, tak-že možno říci, že čím je větší gazdovstvo, tím delší. Starší stavení jsou dřevěná, roubená, novější kamenná. Na cestu hledí dům dvěma čtvercovými okny, jež bývají ozdobována buď barevnou ornamentikou, provedenou obyčejně do půlkruhu, nebo vzorkovanou římsou. Na předu pod okny jsou dvéře asi 1 m vysoké do sklep3, »pivnice*. Sklep má podiahu ve stejné výši neb jen něco málo níže okolní půdy a zaujímá spodní část domu, jež bývá zvláště u dřevěných staveb značně posunuta ku předu. Dosti široká tím vzniklá římsa je vhodným místem zvláště pro sušení konopí. Obývací místnosti jsou tedy více méně zvýšeny, což však vyrovná se tím, že stavení jsou budována na svahu. Obr. 3.

Na několika stupních vystavěna je »podstěna

V kuchyni stojí asi 1 m vysoké, zděné ohniště, »hiart«, na němž vaří se tím způsobem, že nádoby rozestaví na trojnozích kolem ohně. Z hiartu je otvor stěnou do pece, umístěné již ve světnici, kterou tedy možno vytápěti z kuchyně. Otvor ten nazývá se »čelustč« a je nutno v dřevěných domech velmi často, zvláště po pečení chleba horní čásť čelustí, »čelesník« dobře vymazati, po cerovsku »zakalili', aby trámy se nezapálily. Kouř s hiartu, po případě z pece vystupuje podél stěny ke stropu a tudy otvorem na půdu. Zde nad oním otvorem je zadržován malým klenutím, »pieckou*, jež má