kriminální anthropologii. Zakladatelem jejím jest (ač se počátky datují ode dávna) teprve Césare Lombroso (hlavní spis „L'uorno delinquente", Verona 1884). Lombroso vychoval si v Itálii velkou školu, k níž náležejí: E. Ferri, E. Morselli, Abbate Marco,

G. de Paoli, G. Veneziani, P. Riccardi, A. Manuelli, G. B. Furlani, G. Prampolini, Gor-ridori, Dini, Pasini, Boghio, L. Monti, L. Tacchini a j. Vedle Italie pracuje se v kriminální anthropologii hlavně ve Francii (A. Gorre [Les criminels. Caractères physiques et psychologiques. Paříž 1881]. Ardouin, E. Daily, Brouardel, Lacassagne, A. Bordier atd.), málo v Německu (H. v. HÔIder, M. Benedict, G. Piieger, M. Flesch). Výsledky jsou nejvýš zajímavé, ale schází jim dosaváde bezpečných širokých dokladů. Tím se též vysvětluje proč střízlivé německé badání nemiluje této discipliny. Výtky činěné jsou v mnohém jistě pravdivé 1).

Hlubší studium mozku přineslo i p s y ch o-logii velké úspěchy, jež se tím počíná stavětí ïia basi jediné pevnou, na fysiologii. Výborné práce sem spadající napsali IV. TVundt (Grundzlige der physiol. Psychologie, III. vyd. 1887, Lipsko), G. Ťh. Fechner (Elemente d. Psychoťysik, Lipsko 1850, a Revision d. Hauptpunkte d. Psychofysik, Lipsko 1882),

H. Ch. Bastian (Das Gehirn als Org an des Geistes [něm. překlad v intern. vědecké knihovně č. 52, 531, Lipsko 1882), Langer P. (Grundlagen d. Psychoťysik, Jena 1876), Cattel J. M. K. (PsAxhometrische Untersuchungen, Lipsko 1886), pak F. A. Millier, E. Reich, A. Forel, A. Binet, K. C. Plaňek, Ch. Richct, H. Groslambert, H. Lotzë a j. Také Spen-cerova psychologie sem náleží. Originální monografie psychologické na základě anthro-pologickém vydal P. Manlegazza (Fisiologia del Piacere, Milano 1870. nyní 8. vyd., Fisiologia dell' amore, Milano 1877, nyní 2. vyd., Fisiologia del dolore, Florencie 1888 a j.).

Jedním oborem, v němž se nejvíce pracuje (v tom jediném i u nás), jest p r a e h i s t o-r i c k á anthropologie. V somatologii člověka praehistorického a v jeho ethno-logii pracovali mimo řadu předních anthropologii, jež jsme zejména v přehledu ^studií kraniometrických vyjmenovali, ještě ve Francii H. de Hon, P. Gervais, L. Biart, N. Joly, E. Cartailhac, Ch. Debierre, E. Chantre, G. de Mortillet, marquis de Nadaillac, baron de Baye, Ph. Salmon a j.; v Belgii M. Van den Berghe, J. Fraipont, M. Lohest, E. Dupont; v Hollandti T. C. Winkler; v Anglii

Ch. Lyell, J. D. Baldwin, J. Lubbock, J. C. Southall, J. Geikie, J. Donelly, B. Dawkins, A. Laugel a j. ; vNëmecku K. Siegwart,

A. Penck, Fr. Ratzel, J. Freesel, A. Rauber,

B. Meh lis, E. Schmidt, G. hrabě Wumr-brandt, G. Fligier; v Itali i Fr. Bertě, Gapellini, L. Pigorini, P. Strobel, Regazzoni, J. Cocchi, A. Issel, M. Venturoli, G. Nico-lucci; v Dánsku J. J. Steenstrup, P. W. Lund ; veŠpaněl s k u Manuel de Góngora y Martinez, Fr. Jimeno (Cuba), M. Sales y Ferré; v Portugalsku F. Pere ira da Costa, G. Ribeiro, J. Caldas, D. A. F. Simoës, A. ď Andrade, Delgado, v B rašili i Fl. Ameghino, F. P. Mořeno; v Polsku G. Ossowski, J. Zawisza, S. Radliiiski : v Rus k u J. Prozenko, A. A. Inostrancev, D. J. Samokvasov, V. B. Antonovie a j. ; u nás J. Woldřich, J. Wankel a K. Maška zdárně působí. Větší novější díla vydali Ch. Lyell (The antiquity of man, Londýn, 1863), J.* Lubbock (Prehistorie times. Londýn 1865.), E.T.IIamy (P;détnoologie humaine. Paříž 1870), J. C. Soulhall (The epoch of the mammoth,

Londýn 1878), IV. Baer a Fr. v. Hellwald (Der vorgeschichtliche Mensch. Lipsko 1880; dílo populární), J. Geikie (Prehistorie Europe, Londýn 1881), marquis de Nadaillac (Les premiers hommes, et hjs temps préhistoriques, Paříž 1881, a L'Amérique préhistorique, Paříž 1883), G. de Mortlllct (La préhistorique antiquité de l'homme, Paříž 1883), A. Rauber (Urgeschichte des Men-schen. Lipsko 1884), Ch. I)ebierre (L'homme avant l'histoire, Paříž 1887), M. Van den Berghe (L'homme avant l'histoire, Paříž 1887). M. Alsberg (Anthropologie, Stuttgart 1888).

Tím bychom byli vyčerpali hlavní obory nynější anthropologie. Zbývá nám však zmíniti se ještě o třech problémech, jež dle našeho mínění jsou nej hlavnějším i z celé vědy. B.ozřešení jich má býti úkolem hlavním, nebot dokud se to nestane, nebude se moci věda obraceli ani k řešení minulosti a původu, ani k řešení budoucnosti lidstva. A to poslední jest také jejím úkolem. Jest to problém vlivu media na člověka, účinku křížení ras lidských a nejzáhadnější problém dědičnosti. Jak důležito je rozřešen: těchto otázek i v ohledu sociálním (prvních dvou v politickém, třetí zejména v rodinnénť vysvitne každému samo sebou.

Již Gobineau a po něm Knox, Pérrier Nott, Daily soudili, že se lidstvo křížení h: degeneruje, až upadne konečně v úplní barbarství a v něm zanikne. Ale indukcí byla nedostatečná, a zdá se, že spíše mi pravdu mínění opačné, zastávané Bodi-

1) V Paříži vycházejí „Archives d'anthropologie criminelle et des sciences pénales" IV. (red. A. Lacassagne).