chonem, Thévenotem, Deschampsem, Ser-r.esem, Waltzem, Qual.refagesem, Topinardem a j. Nicméně positivně pracováno bylo v otázce této dosud velmi málo, a to jen v křížení zvířat. Vedle Darwinových děl podal zde větší práci A. Nathusius (Vortrage uber Viehzucht und Rassenkenntniss, Berlin 1872) ; o křížení lidstva psal K. Andrée, A. Berghaus a j.

Také dosud málo byla studována dědičnost. Jediný Fr. Galton napsal starší dílo větší (Hereditary genius ; an inquiry into its laws and conséquences, Londýn 18G9). Novější díla vydali H Locher-Wild, Th. Ribot, L. Biichner, J. Santon, M. Lorin, A. de Ville'hardouin, P. Jacoby, Farrat, Reich, Ziegler a j. V poslední době stává se otázka tato hojně předmětem zajímavých diskussí.

O vlivu media (klimata, potravy a p.) a akklimataci psáno bylo více. Viděli: se zde problém bližší a rozluštění pro praxi potřebnější. Nejlépe o tom psal P. Foissac (De l'intiuence des climats sur l'homme, Paříž 1867), A. Jousset (Traité de l'acclimatement et de l'acclimatation, Paříž 1884), G. Orge'as (La pathologie des races hum. et le problème de la colonisation, Paříž 1886), G. Treille, A. Bor-dier, O. Peschel a A. Bertillon v různých článcích, pak A. Bastian, M. Wagner, O. Úle. G. Jàger, J. Hoffmann, A. Berghaus, Virchow, Heimann, Leitpold v Německu, Manrel, A. Lesczinsky, Rameau, Pruniěres Bey, Broca, Quatrefages, Šanson, Trélat, Radau Nielly, Thibaut, de la Blanchěre ve Francii, Wein-berg, Medvěděv, Bensenger v Rusku, a m. j.

Na konec uvedeme ještě některá hlavní souborná díla, z doby poslední, pojednávající o anthropologii v plném jejím roz-

sahu: M. Perly (Die Anthropologie, Lipsko 1874), P. Mantegazza (L'uomo e gli uomini, Milan 1876), A. de Quatrefages (L'espèce humaine, Paříž 1877). J. P. Oliveira Martins (Elementos den anthropologia, Lissabon 1880), E. B. Tylor (Anthiropoíogy, Londýn 1881), G. D. Lind (Man, Chicago 1884), A. Cels (Éléments d'anthropologie 1. Brussel 1884), E. Joung (Cours élémentaire d'anthropologie zoologique. Ženeva 1884). P. Topinard (L'anthropologie, Paříž 1876, IV. vydáoí 1886; malé vydání), P. Topinard (Éléments d'anthropologie générale, I. díl, Paříž 1885; nejlepší dosud dílo anthropologické), B. Platz (Der Mensch, Wurzburg 1887), A. Hovelacque et G. Hervé (Précis d'anthropologie, Paříž 1887), G. Ca-nestrini (Antropologia II. vyd. Milán 1887), J. Ranke (Der Mensch, Lipsko 1887), A. de Quatrefages (Introduction á l'étude des races humaines, I. Paříž 1887), v G. Sergl (Antropologia, Messina 1888). Česky máme pouze překlad Hellwaldova „Přírodopisu člověka". (Přel. J. Herben a J. Vlček, Praha 1883).. Nejnověji vycházejí také dvě encyklopaedie anthropologii věnované, špatná německá (Handwórterbuch der Zoologie, Anthropologie und Ethnologie hersg. von G, Jager, A. Reichenow, Vratislav 1880-1S86.) a výborná francouzská (Dictionnaire des sciences anthropologiques .... publié sous la direction de M. M. A. Bertillon, Coudereau, A. Hovelacque, Issaurat, André Lefèvre, Ch. Letourneau, G. de Mortillet, Thulié et E. Véron, Paříž [O. Doin] I. 1884).1)

1) Instrukce ke zkoumání anthropologickému vydali R. Virchow, J. Ranke, Ch. Roberts, A, Janetti a H. E. Giglioli, J. Beddoe, P. Topinard. Er. Galton a j. Nejlepší jsou od P. Brocy (In-structions générales pour les recherches anthropologiques 2. vyd. Paříž 1879) a E. Schmidta (An-thropologische Methoden, Lipsko 1888),