nenalézáme tak pevných názorů jako u těch, již s£ spokojili jen s fakty.

Tyto různé směry objevily se zejména počátkem t. stol. tak zřejmě, že Topinard právem mluví o 3 různých školách pří-rodozpytců. Každá byla určitě charakteriso-vána a každá měla své typické repraesen-tanty ]).

První byla škola t. zv. přírodních filosofů, založená Schellingem. Byla to škola, jež po známém německém způsobu zahrnula vědy přírodní spekulací dle hesla: „Filoso-fovati o přírodě jest tvořiti ji". Filosofovati na základě přírody není samo špatné, také všichni nezabíhali do krajností, ale positivní výsledek školy té nebyl téměř žádný. Patřili sem Goethe, Oken, Steffens, Treviranus, Wagner, Spix. Garus a j.

Druhá škola, jejímž předchůdcem byl Linné a Blumenbach a typickým repraesentantem Cuvier, byla t. zv. škola fakt neb klassi-cká. Postupovala jen na základě fakt, dále nešla. Jen na základě této methody mohl také Cuvier dospěti k slavnému svému vyšetření vzájemné korrelace charakterů v říši organické, na jejímž základě dovedl z jedné kosti rekonstruovati celého živočicha.

Třetí škola byla t. zv. škola filosofická, jež k výsledkům z fakt poznaným družila i ideje rozumu spekulativního, jak činil již Buffon. Stavěla hypothesy více méně krásné a oprávněné, ale vždy nanejvýš užitečné badání. Věda tímto směrem středním mezi oběma prvýma postupovala mnohem rychleji. Repraesentanty byli Etienne Geoffroy de Saint-Hilaire a de Lamarck.

Etienne Geoffroy (Philosophie anatorni-que, 2. sv. Paříž 1818—22; Principes de la philosophie zoologique. Paříž 1830) věnoval veškerou svou práci idei : že v celém tvorstvu panuje jeden veliký zákon o typické jednotnosti komposice organické, dle něhož všechny elementy základní formy jsou tvorstvu společné. . Elementy ruky lidské jsou ku př. tytéž v křídle ptačím,

v noze koňské i ploutvi velrybí. Jak daleko odtud k myšlence transformace! Ale k ní došel teprve Lamarck, zavrhnuv, jak hned uslyšíme, naprosto dosavadní dogma o původu druhů, zejména Guvierem hájené.

Cuvier nebyl schopen naklonili se k myšlence, jež se nedala dosud fakty dokázati, a tím se stalo, že přišel do sporu s La-marckem i Geoffroyem, a sice r. 1830 do tak velkého sporu s druhým, že i celá veřejnost pařížská rozdělila se ve dva ostře proti sobě stojící tábory: klassiků a filosofů. Ale červencová revoluce rozčilení toto urovnala. Vědecký spor nicméně ostal, a skončil vlivem autority Guvierovy porážkou Geoffroye, jako dřívější spor porážkou Lamarckovou. Zdálo se skutečně, že porážky tyto zastaví rozkvět anthropologie, zrovna jako se to stalo vinou Guvierovou i v pokroku vědy praehistorické. Jest skutečně zvláštní, jak muž na jedné straně vědy své tak veliký udolával na druhé straně sám pokrok v ní. i

Ale zatlačení toto netrvalo dlouho. La-ma rekovi i Geoffroyovi rostli noví zastanci, a brzy shrnuly se společné jich ideje v jednu novou theorii, zvanou theoriívývojovou, (evoluční neb transformační), speciálně po vystoupení Darwinově dařwinismem.

Abychom vývoj její pochopili, a jednotlivé stoupence správně ocenili, nutno ohlédnouti se daleko zpět.

Dosaváde měly všechny výklady druhu jeden společný znak : byly formou trvalou a skutečnou. Dita h se ovšem vlivy různými, zejména domestikací silně měnil ale dosud se mělo za to, že měny ty mají určité hranice uvnitř druhu, slovem, že nemůže se nikdy druh změniti tak, aby se stal druhem jiným. Uznáváním této doktríny byli všichni ti, kdož ji zastupovali, nuceni, hledati pro původ druhů pouze stvoření Bohem, a sice každého druhu zvlášť.

Již všechny mythy hlásaly stvoření tohoto způsobu. Jedinou snad výjimku tvořil parský mythus v Avestě, jenž dával všem rostlinám povstati z jednoho stromu, všem zvířatům z jednoho nebeského býka. Ale pozorování nepřetržité stup nice.tvor- . stva, nepřetržitosti forem a jednoty organisace, jak jsme to viděli již u Aristotela, Galena, Nemesia, a co uznával i Leibniz, Linné („nátura non fecit saltům"), Bonnet, Robinet, Buffon, Hunter, Vicqd'Azyr, až to Et. Geoffroy nejurčitěji vyslovil, zdá se nám, bylo to, co budilo myšlenku příbuznosti jednotlivých stupňů, myšlenku, že vyšší druhy povstaly ze druhů nižších. Probouzení této ideje datuje se již