hospodářské v obci, otázky chudinské, školské rozdělovaly občanstvo. Jedni přáli novotám, jiní drželi se rádi po stáru. V prvých dobách svobody míchali se ještě panští úředníci a služebníci (panský šafář, panský hajný, panský poklasný, panský lesní, pojezdný, obroční, direktor) do správy obce a vykonávali značný vliv na volby, aby získali výbor, který bude dobře hospodařit, t. j. nebudou pro velkostatek velké přirážky. A dovedli si snadno udělati stranu: ten získán byl sladkou panskou řečí, onen pozván na hon, chudší dostal chůji v lese, pařezy vykopat, trávu v pasece vyžít i cípek pole nebo louky mohl od nich najmouti.

Vážnost hlavy obce jest právem nemalá. A bývala ještě větší. Kdož mohl se rovnati rychtáři, jenž chodil na kancelář jako domů, s pány byl jedna ruka a nosil žílu! Jeho zář oslňovala i rych-tářku. Té líbala celá mladá ves ruce. Kde autorita sama nedostačovala, dopomohly k ní bezpečně důtky, jimiž rychtář dovedl si zjed-nati váhy. Na vesnicích zejména mládež z míry bujná častěji je pocítila při toulkách svých večerních, kdy ubírala hlučným zpěvem a veselím spánku, jehož obyvatelstvu po práci jen skrovně tehdy zbývalo. Strhla-li se u muziky bitka tužší, o něž nebývalo na Zálesí nikdy nouze, i sem chvátal bedlivý rychtář s právem nebo aspoň s důtkami. Dbaloť se dosti přísně veřejného pořádku i mravnosti. Kde nemohlo se důtkami, uchylovala se rada obce o pomoc k vrchnosti, o čemž náhodou dostal se mi do ruky koncept žádosti rady obce Větr. Jeníkova z r. 1832, jejž tuto doslovně opisuji:

Slavný direktorialnj Auřade!

Nám z nepodvedugicych důvodů, y z nasseho osobnjlio před-svečenj, známo gest, že v mjstě Branžově negaká ženská osoba menem Barbora Kolaříčkova, bez vedomý slavného Auřadu se zdržuge, nedovoleny život vede, řikage o rozmnoženj lidstva na zdegssim panstvy se starat zdá. Né genom z toho ohledu že ta gme-novaná Nemravnice nassj mládeži tak sskaredy přjklad dává, ale také z ohledu (přeškrtnuto: mýsta, kde se nectnost koná) toho, že se to vsse ve farnim stavenj děge, neghlavněgc ale, že nám takový (gak se slegchá docela bez otce splozeny) deti i z matkau na panstvj ostanau, a nám podanym lidem k zkáze gsau; — se nuceny vidjme slavný Auřad o tom v známost uvedsti, a spolu prosyt, by ohledně těch dřjve uvedených přjčin, ta v gegim nedovoleným cho-vánj skrze vyceg let ztrvagicj Barbora Kolařček z panstvy docela odstraněna, a k nic vjce Navrácenj poukázána byla, by sme opa-kovně nuceny nebyly slavný Auřad z podobnouo žádostj obtěžovat.

v V. Jeníkova dne 25. Července 832.

Jak viděti, nejen mravní, ale i hmotné poměry nutily radu městečka V. Jeníkova vystoupiti proti lehké ženštině, ačkoli bydlela v obci jiné, s níž však byli ve svazku farní osady a téhož panství.