Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 23

strův životopis a nepochybně i písňový jeho protějšek, skládání Utěšená naděje.

Vystřídání kolika pokolení hrozilo již úplným zánikem živému ústnímu podání o Husovi a nový rozmach svěcení 6. července v bouřlivých letech sedmdesátých a osmdesátých, zvláště za vítězné vzpoury pražské 148 3 29) a po proslulém náboženském míru horském 1485, probouzel a zesiloval v lidu potřebu i touhu po novém a novém poučení o velkém mučeníkovi. Této potřebě a nepochybně i žádosti duchovenských kruhů po kazatelské příručce hledí vyhověti obsáhlé kázání na Husův svátek, uchované, jak se podobá, v druhém již otisku v drahoceném unikáte Národního Musea s názvem Život t. j. šlechetné obcování ctného sv. kněze M. J. Husi, kazatele českého.30) Krásné dílko stříbrského napo-posledy faráře Jiříka Heremity,31) zemřelého u vysokém stáří na Zderaze na počátku 1521,32) není zřejmě než součást hojné husitské literatury postilové, v níž najdeme četná kázání na svátek Husův.33) Oproti takovémuto kázání administrátora Václava Korandy ml.,34) pobouřenému to ještě ohlasu zápasů let osmdesátých, je Heremitovo sepsání klidné, ale podání o Husovi není v něm snad ještě zkaleno. Podává z něho celkem asi totéž, co vzpomenutá píseň, jež je podobný Mistrův životopis zase ve verších; není nemožno, že pochází z péra vynikajícího znalce


29) Písně o Husovi a Žižkovi připomíná za vzpoury současná paměť uv. Krausem 145.
30) Značka 25 E 17. Do literatury uvedl knížku 1900 V. Flajšhans, Literární činnost M. J. Husi 2. Tisk nemá data, jak tu připomenuto, všeobecně se však ujalo datum, které tisku dal 1902 v Bibliografii (II, 14.100) Č. Zíbrt. Jed.ný Novotný ve vzpom. úvodě Husových listů 50 vyslovuje domněnku, že pochází z doby před 1525.
31) Tisk nazývá spisovatele Heremirou nesporným omylem. Neznajiť naše dějiny takového jména a Heremitou jmenuje autora již Zach. Bruncvik, Kšaftu večeře Páně svatá starožitnost (1613) 120. A o Jiříkovi Heremitovi dovede již vypravovati Winterův Život církevní. Po jeho stopách zjistil mi se vzácnou laskavostí p. řed. archivu Josef Strnad ze stříbrské měst. knihy, chované nyní v Plzni s č. 182 a obsahující' purkmistrovské účty, že Stříbršt! vyslali 29.jo 1516 ad futurum plebanum, v zápětí na to pak jedou dva konšelé do Prahy pro sacerdote Heremita (1. 63, 61). 19. září sepsáni důchodové . . . z registr kn. Victorina, někdy faráře stříbrského . . . jeho rukú psané (stříbrské přepisy zem. archivu v Praze), patrně pro faráře nového, neboť (podle týchž přepisů) a. d. 1517 registrum toto (obšírný zápis) obnoveno jest knězi faráři, tehdáž knězi Jiříkovi Heremitovi fary střiebrské. Zmíněné účty maji pak ještě 30. dubna 1520 plat a vectura plebani (1. 120') a 5. IV. 1521 již konšelům, jedoucím do Prahy pro nového faráře (do-minis Pragam pro plebano etc. na 1. 137') a hned na to (1. 138) plat novému pleba-novi Jiřímu. 1 jest pravděpodobné, že Heremita odešel ze Stříbra hned v dubnu 1520. Ostatní zprávy Winterovy z oněch účtů, jak zjistil p. ředitel, mluví prostě jen o faráři.
32) Sacerdos Georgius, zapsal si M. Jiří Pisecký po letech (vydání J. V. Simáka v Pramenech děj. č. VI, 357), dictus Heremita, 29. Jan (1521) in £derazo, pater inquam in sectas zelosus, plenus dierum exuit hominem. Za upozornění na tuto zprávu vděčím veliké laskavosti p. prof. Novotného, jenž dílko Heremitovo připravil к vydání v Pramenech dějin čes. IX.
33) Zabývá se jimi právě O. Odložilík a budou otištěny v uv. edici Novotného.
34) Míním kázání o 6. červenec v kapitulním ruk. F 116 1. 86, otištěné v Höflera II, 838—9 spolu s jinými výňatky ze svátečni postily, připsané v ruk. Rokycanovi; to arci vyvrátil již Palacký, Gesch. ds Husitentums u. Prof. С. Höfler 11. Korandovo autorství postily, do níž mi bylo lze nahlédnouti laskavostí p. prof. Novotného, zdá se mi nepochybné jednak pro zřejmou vzpomínku plzeňského rodáka na protihusitská zvěrstva, spáchaná v rodišti (836), jednak pro příznačné shody, jaké najdeme v líčení kruciáty (t.) s Manuálníkem (= M) Vi, v používáni žalářního traktátu Husova (839 M. 184), v názvu Fraterculi pro bratří (t. M. 102) a nejvíc u výkladě o církvi (841—2), jenž se vrací u Korandy skoro doslovně (M. 21—2).

Předchozí   Následující