str. 22
padesátých.19) V tu dobu se zároveň začínají objevovati dosud zachované texty svátečního tohoto oficia.
Jsou to hymny Plaudat horus fidelium20) a Pange lingua,21) kolekty22) a prosy, kterých na sklonku století najdeme tré;23) introity a aleluja přijaty z oficia o mučenících.24) Latinská tato husitská bohoslužba vzešla z bratrstev literátských, jest dílem inteligence a městské aristokracie, v níž staré a zejména v církevní hymnodii nikdy nezaniklé tradice klasické sesiluje mladý humanism.25) Lid zase vytvořil si současně bohatství českých písní. Dochovány jsou však na neštěstí mnohem chatrněji a většinou až v rukopisech či tiscích značně pozdějších. Hned však z 15. stol. pocházejí skoro jistě dvě písně, otištěné sice, pokud známo, teprve 1522, ale osobností sběratelovou sahající při nejmenším v dobu o 30 let dřívější. Kněz Václav Miřinský,26) první známý sběratel husitských písní, z jehož pohrobní sbírky písně ty známe, zemřel zajisté 1492. Jsou to písně27) Množit sú skládali а Jeroným svatý, zveršovaní to obojího Mladoňovicova Umučení. K nim snad možno přiřaditi ještě píseň, kterou posmrtná sbírka nejlepšího staršího znalce písňové naší tvorby, Jana Táborského († 1572), nazývá velmi starou,28) krátkou to píseň Husi milá. Kolem roku 1500 vznikl posléze prvý známý Mi-
19) Žaloby na Rokycanu v uv. ruk. (1. 255) stěžují si: festivitates suas magni-ficat in solempnizando Joh. Husz et Jeronimum . .. festům solempniter facit cum officio. A hned v podobných žalobách z r. 1455 (v tomtéž ruk. 1. 251') čteme stížnost, že dampnati illius Hus festivat diem tamquam sancti. Podobnou žalobu Vratislavských do Ríma na svěcení svátku Husova z 1459 cituje Tomek IX, 172.
20) Höfler, Geschichtschreiber d. husit. Bewegung- II, 230 z ruk. 4902 vid. nár. knihovny, o němž V Novotný, Korespondence Husova (1920) úv. 32 a d. Návrh na rekonstrukci metrickou u Truhláře 13.
21) Otiskl Truhlář (ze zápisu z okolo 1500) 13 a Peiper ve Forschungen zur dt. Geschichte XVIII, 1878, 162 z ruk. lipské univ. z let asi 70tých (J. V. Simák, Bohemica v Lipsku 1905, 37), odkudž asi již M. Jordan, Königtum Georgs v. Podiebrad, 1861, 464,
22) Otiskl Truhlář (ze zápisu téhož stáří) 10.
23) Ve vzpomenutém (p. 9) kancionále Rackově čte se s nápisem De s. Johanne Hus především prosa Rex regum J. Criste anno MCCCCXV tue nativitatis, zachovaná i, jak mě laskavě zpravil p. prof. V. Novotný, jenž ji vydá, v současném ruk. třeboňském; český překlad v kancionále měst. musea pražského z 1587, připsaný tu J. Táborskému († 1572), otiskl něm. Höfler II, 230—2. Další dvě prosy začínají Clericalis turma, gaude, voce psallens a Cristum regem dominum regnantem dei patris in gloria, quem hodie omniumque Bohemorum; všecky jsou notovány.
24) Tak v univ. VI В 24 1. 246'—8 z poč. 16. stol. (Nejedlý, Počátky 428) nebo v horském graduále smíškovském z let již 90tých (sborník Hus v památkách lidu českého, 1915, obraz 5, o graduále K. Chytil, Vývoj miniaturního umění v době jagelonské (1896) 11 a d, kdež i o skoro současném mladoboleslavském kancionále Janíčka Zmile-lého z Písku a zejména o litoměřickém z 1510—4, v nichž ve všech podobná lat. oficia de martiribus). — Na mohutné slavení svátku 6. července lat. literátskými bratrstvy, pro něž pořizovány nádherné kancionály doby jagelonské, studované základní touto knihou Chytilovou, vztahuje se asi hlavně epigrama humanisty K. Celtesa, pobyvšího 1491 v Praze, kdež praví: Bemorum sed templa tuas amplissima laudes concelebrant supero te (Husa) socianda Jovi (A. Kraus, Husitství v literatuře I, [1917] 133). Podobně z autopsie vypravuje o hlučném slavení svátku Hans Butzbaeh, jenž v Čechách pobyl v 1. 80tých (ČL VI, 1897, 273), a 1523 benátský diplomat F. Massaro (ČČH 1896,99).
25) Konrád 198 ad.
26) O Miřinském J. Jireček, Hymnologia bohemica 5—9 podle zpráv Táborského.
27) Jireček uv. 49.
28) O kancionále z 1590, vydaném (podle poznámky inter errata) ze starého rukopisu, o Táborském i písni samé rovněž u Jirečka 8.
|
|
