str. 24
dějin husitských i M. Jana zároveň, administrátora Korandy.35) Všecka tři sepsání jsou si značně blízká, stanoviti však vzájemnou jejich souvislost,36) je velmi obtížné. Vyplynula nejspíše z živého ještě podání či ze ztraceného dnes zdroje společného, z neznámého zatím sepsání, které by bylo obdobou Kroniky pěkné o J. Žižkovi z doby krále Jiřího.37) Co nám uchovaly z podání o M. Janovi tyto trosky celé zřejmě literatury? Vděčíme jim za nejeden pěkný, třeba trochu již svatozáří jemně vyzlacený rys, který vítaně potvrzuje a doplňuje zejména žalostně kusé zprávy o soukromém Husově životě.38) „Byl rodem z městečka Husince, člověk z chudých rodičů chudý a z prostých prostý. Hned od dětinství svého Pánu Bohu obětován jest od matky své jako onen prorok Samuel. Nebo matka jeho, vedoucí pacholíka do školy a nesoucí pecen chleba mistru školnímu,39) než jest do města Prachatice došla, sedmkrát
35) O tom v dodatku, kdež i otisk skladby.
36) Na závislost Korandova kázání na Heremitovi ukazoval by^jednak obrat facti sunt homicide eius (Husa), jenž je jakoby ohlasem celého odstavce Života, jednak nápadná shoda v odhadu sbírky, která byla odvedena českým duchovenstvem na kostnický proces proti Husovi; oba praví, že činila 53 tisíc (u Höf. omylem 3). V podání ústním sotva se asi mohla udržeti číslice tak přesná; že by Heremita byl naopak použil Korandova kázání, které ostatně životopisných podrobností má tak málo, těžko si věru představit. Výkladu tomu nasvědčovalo by i to, že u Korandy najdeme oproti Heremitovi zprávu, že Hus na kázání přirovnával milost mučenictví к pečínce, libé v očích božích, výrok to, který bychom nejsnáze vysvětlili jako legendu, vzniklou až z Here-mitova vypravování o asketických pokusech Mistrových, které podávám níže. Pro He-remitu je jistě svědectvím příznivým, že u něho nečteme tohoto výroku; přičíf se přece jeho tvrzení, že Hus bezděkého svědka svého pokusu o mučení zaklel slibem mlčení. Připustíme-li však možnost, že Koranda čerpal z Heremity, narážíme na jistou potí?.. Jak ukazuje srovnání s Korandou, tak živě ještě líčicím protihusitské hrůzy sklonku let 60tých, sotva pochopíme v 80tých letech vítěznou bezstarostnost, dýšící z Heremitova zpětného pohledu na husitské války. Za jeho (Husovo) vyhlazení, praví, s prachem zemským veliká i znamenitá města i obydlé hradův i klášterův i jiných slavných měst i s jich obyvateli zbořena jsou a zkažena a v pustinu neobyvatedlnou až do dnešního dne uvedena a shlazena jsú od věrných (živých stop válečných hrůz vzpomíná ještě v 90tých letech Cechy navštívivší Celtes, jak u Krause I, 132) ... Je takovýto sebevědomý klid možný později než v „pokojných letech" Husitského krále, do vypuknutí vojen (1467) ? Leda snad ještě v prvých počátcích vlády Vladislavovy. Než rozdíl tónu možno vysvětlit i odlišností temperamentu nebo většími vědomostmi a rozhledem hlavy husitské církve a ostatně sotva se podaří přesně určiti, kdy Korandova, jak myslím, postila vznikla; neníť to žel postila per circulum anni, nýbrž sváteční, která pro datování neposkytuje opory v pořadu kázání. Pokud jsem ji prohlížel, není v ní ničeho, co by vylučovalo, že vznikla až po 1500, Koranda pak udržel si podivuhodnou svěžest duševní až ještě na 90 letech (K. Krofta ve Sborníku plzeň. musea III, 1913, otisk 24 p. 2). I klonil bych se přece к mínění, že použil spisku Heremitova „v kázán! stejně jako nejspíše i ve zmíněné písni. Na některé známky značného stáří Života upozorňuji ještě v p. 42—4.
37) O době vzniku Kroniky moje stať O čáslavské Žižkovy ostatky ve Sborníku východočeského musea chrudimského II, 1924, 15 p. 24.
38) Další výňatky pocházejí vesměs z Heremity, na jehož paralely i odchylky v písni Utěšená milost, otištěné v příloze, ukazuji v poznámkách ; sl. značí sloku.
39) V písni sl. 5 chybí mistr školní, takže bylo by možno považovati znění to za původnější: matka provází malého Jana do Prachatic, odkudž snad jde sám přímo do Prahy. Výklad ten vyhovoval by Novotného pochybnostem o existenci školy pracha-tické v době Husově. Myslím však, že nejsou zcela oprávněny ani v té podmíněné podobě, v jaké je vyslovuje naposled jeho Hus I, 5—6. V městech založených na duchovenství, jako jsou Prachatice, sluší, jak právem připomíná Z. Winter (Život a učení na školách partikulárnich, 1901, 8, 9), předpokládati školy farní již v době nejstarší; obje-vují-li se v místních historiích nejobyčejněji až v XV. stol., jsou přece starší nežli naše
|
|
