Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 21

V milosti boží M. Hus Jan,9) o které tak svědčí pamětník,10) s lidovým dopěvem A ty milá Husi;11) nanejvýše pochází snad z doby husitských válek, jejichž úzkosti, hrůzy i vášně jistě obzvláště znovu rozdmychaly žár národní úcty k M. Janovi.12) Tehdy to bylo nepochybně, kdy (snad na sklonku válek, za prvých počátků konečné konsolidace husitské církve úsilím sjednotiti ji volbou Jana Rokycany husitským arcibiskupem) ustálený již svátek 6. července obdržel i prvou součást bohoslužby: evangelium v Mladoňovicově umučení Husa a epištolou tři z posledních jeho listů,13) vypsání posledních chvil Mistrových a poslední jeho pozdravy, loučení a vzkazy domů.14) A současně asi husitský směr konservativní, jenž podržel při bohoslužbě latinu,15) pravé křídlo pražských mistrů, vytvořil počátky zvláštního mešního officia na Husův svátek. Když aspoň 1433 husitský mluvčí na bazilejském koncile, Martin Lupáč, vykládal otcům o mohutné síle národní úcty k M. Janovi, mohl se dovolati svědectví koncilních legátů, kteří za nedávného pobytu v Praze viděli, jak byl svátek 6. července v hlavním městě slaven,16) a rozuměli patrně mezinárodní řeči oficia, zpívaného patrně již tehdy17) literátskými sbory, vzešlými právě z těchto kruhů husitských.18) Výslovné svědectví o zvláštní této bohoslužbě na Husův svátek máme z doby o málo pozdější, z let


9) Otiskl naposled z proslulého husitského sborníku Nár. knih. vídeňské 4557 F. Menčík, Rozmanitosti (1879) 84. Jest i v husit. kancionále zv. Rackově v univ. ruk. VI, С 20a I. 83, jenž pochází z konce století (uv. Nejedlý 429).
10J Prokop Písař, 1410 promovaný M. Janem samotným (o jeho životě F. Mareš v úvodě к vydání Ars dictandi 1900), píše 1476 o událostech po upálení obou mistrů, že husité históriám (Mladoňovic) componunt cum hymnis, prosis et canticis celebrantque festům eorum per annos singulos usque in presens; et laicis cancionem in vulgari com-posuerunt. V naději boží M. Hus Jan, quam in ecclesiis, in tabernis et scolares in re-cordacione per domos solent cantare et alias canciones contra papám et ecclesiam s. dei (uv. Nejedlý 448 p. 2).
11) V ruk. 4557 ho není, znění druhého ruk. uvádí J. Jireček v ČČM. 1879, 46. Pro protikněžské ostří dopěvu strhla se ještě 1589 v Praze bouře, o níž Z. Winter, Život církevní 188.
12) O zvláště slavnostním svěcení svátku v obležené Praze 1420 paměť, uv. Nejedlým 419.
13) Obojí dílko stalo se jádrem sbornicku, vydaného, pokud známo, poprvé 1495 přílohou k Pasionálu, posléze pak V. Flajšhansem 1917 s názvem O českých muče-nícich knihy patery, kdež v úvodě a dodatcích o rukopisích i tiscích pozdějších.
14) Právě Rokycana je to zajisté, koho obviňují, třeba později, katolické žaloby, že zavedl čtení Husových těchto listů 6. července. In die, praví se tu o něm 1458—60 (ruk. petrohradský lat. F IV, 102 1. 256 podle přepisu, laskavě mně zapůjčeného p. prof. R. Urbánkem), quando festům suum celebrant.. . disposuit legi quasdam confusissimas epistolas de scismate et excessibus pape Johannis (XXIII.), čímž se naráží na zmínku Husova listu ve vzpomenutém vyd. Flajšhansově 10.
15) O tom moje studie Kniha Z. Nejedlého o husitské bohoslužbě a písni (1915) 18 a d.
16) Jak celebratum extiterat festům diei illius, in qua fuerat martirium J. Hus in Constantia (kronika koncilu J. ze Segovie v Monum. conciliorum II, 429).
17) Svědectví Prokopovo v p. 10.
ls) Poprvé objevují se při uvedení konservativního Petra Mladoňovice ke kostelu sv. Michala 1439 (podle St. letopisů K. Konrád, Dějiny posvát. zpěvu staročes. (1893) 117), pak snad ve Slaném 1446 (uv. Winter 947) a bezpečně při pohřbu mučeníka husitského Michala Poláka 1480 (St. let. 509). Zprávy ty obstojí, myslím, i proti jinak oprávněným pochybnostem Nejedlého v zásadním doslovu jeho Předhusitského zpěvu (1904) 282 a d.

Předchozí   Následující