Povaha pověsti samé a tradice o moře, upíru zvláště, jež někdy těžce dopouští určité dělení mezi pověrou a pověstí, setrvávající na ojedinělém zážitku, na stručnosti počátečního stavu omezeného skutečností (fysiologický pocit tlačení, moření) určovala další metodu: uvedeny nejprve volné rysy lidové víry a ojedinělé motivy (bud již otřelé buď ne-individualisované), jež ukazují svůj náhodný a plytký původ, pak teprve uvedeny povídky, kde motivy spiaty jsou osnovou jako části vyšších produktů lidových. К první skupině pověstí, přiřazeny poukazy na motivy již osnované; tak netrhá se v skupině druhé názor osnov, označených typickými názvy. Pokud bylo lze, a to hlavně v části první, seskupovány motivy podle jazykového původu, aby byl zachován názor demopsycho-logický. Látkovědně možný byl tento způsob povahou látky: rozpadá se totiž ve velké množství skupin, takže snadno jest spojiti verse látkově nejbližší.1)

Stč. tvar móra, —у fem. (s délkou) srovnává Gebauer, Slov. stč. 399, se stsl. mora ,maga', podobně též Bernecker II. 76. Gebauer uvádí doklady z Lactifera Jana Vodňanského (1511): „Incubus, těžkost ve spaní, jako by něco dusilo člověka, nekají muora" (258), a z Veleslavínovy Silva quadrilinquis (830): „můra, dušení noční". Pokud možno připustiti kontaminaci se stč. mora, móra (s nejistou délkou) fem., jež překládá Prešp. slovník ze ski. XIV. stol. ,suga' v kap. „De nominibus vermium" p. 524 (pod. ve slovníku Velešínově, v ruk. Vodňanském z doby kol 1410) a jež Gebauer právem na rozdíl od tvrzení starších odděluje od stč. móra, —y, vykládaje stč. mora, móra (?) —у fem. jako červ, hmyz nějaký, vysvitne z ohledání pověsti samé. Záměna mora (t. j. suga, poiWz, Blutegel) a móra (t. j. můra, Nachtalp) leží na snadě.

Záznamy pověst! začínají se už XV. stol., sr. Zíbrt, Obyčeje 211 n. Herbář Hájkův z r. 1562 uvádí (na s. 322) prostředek proti „můře, t. j. takovému neduhu, který člověka v noci dusí a tlačí tak, že ani mluviti ani hnouti se nemůže". Název morás, morous uvádí Veleslavín (Silva quadril. 172), Stelcar Zeletavský (Kniha o stvoř, světa 1591, 1. A. 3) sr. Jungm. Slov. 489, Zíbrt 1. c. Komenský zmiňuje se „o psí můře" (Janua linguarum 575) a o tom, že „baby čarodějné, m ů r y (stryges) a žháře na hranici pálí" (Janua 669). Pozdější záznamy, jež zachovávají již některý rys pověsti, uvedeny na svých místech. Pořekadlo „závistiyý jako můra" uvádí již Veselý v Kázání 1730, sr. Zíbrt 1. c.

Jiný název pro mužskou tuto postavu je mur ák, sr. CCM 1856. 59, jinak m o r á k, t. Na Moravě mora (krátke o), m o r á k, m u r á k, morous, na Valašsku vůbec mechúra (H. Bečva), na Slovácku někdy