VAMPYRICKÉ POVĚSTI V OBLASTI STŘEDO EVROPSKÉ.

Pověsti kruhu těžkého snu mají čelné místo netoliko ve svém druhu tradic, ale stojí vůbec ve středu veškerého mytického nazírání, byť i se ve výkladech nezabíhalo do zámezí, jako to učinil Laistner „Hádankou sfingy". Jsou nesporně součástí nejstaršího duševního majetku, a to součástí stále živou a tvořivou, .ježto příčiny její jsou od věků po věky stále tytéž, stále svádějí к chápání mytickému a tedy к lidové tvořivosti; pokračuje v nich staré nazírání animistické, a to tak vysloveně, mnohostranně a barvitě, jako před několika tisíci lety.

Z toho plyne, že tradice ty jsou z nejhojnějších a nejtvárnějších, a jako takové mohou býti výborným zkušebním kamenem jak látkovědě, tak zvláště demopsychologii vlastní.

Pověsti upírovité v užším smyslu pokládány namnoze za majetek slovanský, z čehož dály se dedukce více méně nepravdivé. Také ta okolnost, že nejstarší verse v území středoevropském vyskytují se na půdě české, upozorňuje obzvláště na tyto tradice. Různé skupiny tohoto kruhu byly před lety pro některé celky etnické nesoustavně a namnoze nekriticky shrnuty;1) od té doby vzrostla však nová kritičtější látková podstata a umožnila splnění požadavku ozývajícího se zejména po vydání knihy Štěpána Носка,2) jež zabývá se vampyrismem v užším smyslu, a to hlavně v literatuře. Kritika německá přijala i její menší část tradi-cionální,3) avšak kritika vskutku odborná (J. Polívka v N. S, VII. 211 a v Z. f. о. V. VII. 185) vytkla vážné nedostatky části tradicionální, neznalost materiálu slovanského, upřílišené závěry; kniha má jen ten negativní význam, že ukázala nutnost srovnávati pověsti ty postupně.

Studie tato bere na se úkol srovnání těchto tradic na klasické půdě vampyrismu, v oblasti středoevropské (čímž ovšem nemíní se onen problematický útvar politický, nýbrž určitý pojem látkovědný); vycházejíc od československých, přibírá verse lužické, polské, srovnává je s německými a osvětluje tak poměr dvou světů, jež srážejí se na půdě české.

Postup v seskupení byl vyvážen už z rozboru látek a je tedy už ve svých koncích souborný. Srovnává se nejprve látková podstata pověstí I. o moře, II. o upíru, III. o vlkodlaku; pak následují závěry, které nemohou býti ovšem ještě najisto postaveny z probadání jedné oblasti tradiční, otvírají však cestu dále a opravují omyly ve výkladech apriori dělaných.