zájem soustředil se přirozeně к přeloženému sněmu říšskému, vydání návrhu na ženský oděv zimní se zdrželo až přes měsíc prosinec do nového roku, ačkoliv oznámeno bylo uměleckou sekcí se vší určitostí 4. prosince75), že „budoucí čtvrtek [t. j. 7. prosince] vyjdou vzorky ženských národních krojů pro zimu", a přes to že ujišťováno bylo z rozhodujícího po té místa, že obrazy ty vyjdou na jisto к 21. prosinci.76) Zatím minula nejdůležitejší zimy část, když spatřily světlo světa někdy uprostřed ledna77) návrhy na ženský oděv zimní, any se už ozývaly hlasy po rouchu letním, aspoň pro muže, jak se čte v „knize návrhů spolku Slavie" z ledna 1849 pod č. 141.78) Jak vypadaly tyto kroje ženské, vydané stejně jako mužské toliko litograficky,79) nedovedu pověděti;80) není vzorků těch v Praze ani v zem. museu, ani v městském museu, ani v Ceskoslov. museu národopisném, ale ani v Náprstkově museu, jak jsem zjistil ve sbírce obrázků krojových. Nezbývá než spokojiti se zobrazením, reprodukovaným J. Toužimským.81) Ale v národopisném museu Náprstkově jsou obrázky z pozůstalosti Vojty Náprstka, provedené v barvách, které po mém soudě měly býti vzory pro nastávající masopust, o jejichž vydání se však nikde nedočítame. Ci jsou to zmíněné šaty zimní? Na obrázku s označením „slovanský kroj" vyobrazena žena v červených střevíčcích, v modré řásnaté sukni s bílou zástěrkou, mající červený kabát rozhalený s úzkými rukávy, pod ním zelený živůtek s ozdobou červenobílou, na hlavě šáteček, v ruce vějíř. Jiný obrázek představuje dvě dámy; levá jest oděna světložlutou sukní s životem v jednotě provedenou, hodně řásnatou, splývající k zemi, živůtek skrývá kožich barvy žlutočervené s bílým lemováním, rukávy jsou rozstřižené a široké, na rukou má rukavice, v pravé ruce drží zvláštní druh vějíře, na hlavě má bílou čepici s národní ozdobou a kokardou, pravá dáma v růžovém