rouchu jednotném, přepásaná žlutočervenou stužkou, živůtek má šněrovaný a vystřižený, rukávy úzké s přehozem, hlavu má ozdobenu bílou čepicí s kokardou. A mezi oběma ženami umístěny ještě dvě hlavy: hořejší opatřena jest širokým kloboukem s úzkým okrajem barvy červené, pod nímž splývá s hlavy jakoby řasnatý šátek, dolejší má nasazenu čapku na způsob poděbradky, cíp červený, vroubení kožešinové, s českou kokardou.

Proč se nový tento kroj, především ovšem ženský, sehnaný mimochodem řečeno, jak patrno, dosti pracně — či snad právě proto ? — neujal a nevžil? Především přišel příliš pozdě, neboť nebylo lze očekávati, že ženy posečkají s pořízením zimního šatu až do ledna. Ale poměry veřejné, netoliko politické, byly tehdy již zcela jiného rázu, než v březnu nebo v červenci a srpnu, za zahájení říšského sněmu, kdyžtě rozpálené hlavy už důkladně ochladly za projevující se již reakce v novém vydání. Potlačením říjnové revoluce bylo povaleno více než jen anarchismus vídeňský. Ale nejlepší, protože nejvystižnější odpovědí a zároveň informací o návrzích těchto jest list osoby z nejpovolanějších, Boženy Němcové, která stála u kolébky hnutí tohoto a jež píše Boženě Staňkové 30.ledna 1849:82) „Abych Vám upřímně milá slečinko, se vyznala, nemohu jinak, než národní kroj, jak ho ti umělci sestavili, neschvalovat; je to vidět, že snad paní se neptali, zdali by to vkusné, prospěšné bylo a obliby našlo. Věru, tak nenalezne obliby takové, aby se všeobecně nosil; kabátky jsou hezké, ale ty klobouky docela se mi nelíbí. Nevím, proč neřídili se podle starodávných čepců, které je posud mezi starými měšťankami vidět; i čepic dosud mnoho vidět v Chrudimsku, Klatovsku atd., které by hezčí byly, než ta na tom obrazu. Šaty dlouhé byly к posměchu a vidím, že je nezkrátili. Také by měli ti pánové vydávat ty kroje iluminirované, aby to ouhledněji vyhlíželo. Je to ovšem jakási marnost, ale je to potřeba; lákadlo musí být — když se mají naše paní a panny, posud na vkusné často a rozmanité kroje francouzské navyklé, přivábit к slovanským krojům — vnadné a vábivé, nikoli takové, jak je ti páni malíři utvořili. Možná, kdyby s barvami ty vzory okrášlené byly, že by se pěkněji vyjímaly. No uvidíme, jaké budou letní kroje, než přijde dlouhá zima, dá se leccos změnit".83) Dočítáme se sice, že na př. poslancové čeští se účastnili v měsíci únoru 1849 besedy kojetínské z blízkého města Kroměříže oděni, jako zvláště Rieger a Brauner, v kroji národním; ale toť vše.84) Blížící se reakce, nesměle ohlašovaná ústavou Stadiónovou, přispěla zajisté podstatně i kdyby nebylo jiných příčin závažných, k tomu, že návrhy na zimní kroj ;— mužský jako ženský — nedoznaly ohlasu, tím více pak že nedošlo již na sestavení oděvu letního a zůstalo na konec vše při